Před porodem funguje placenta jako orgán
pro výměnu krevních plynů a současně představuje cirkulační "nízko-rezistentní"
zkrat jako kompenzaci vysoké periferní cévní rezistence plodu.
Plod má v rámci svého krevního oběhu
dva významné pravolevé zkraty, jeden na úrovni síní - foramen ovale a druhý
mezi plicnicí a aortou - ductus arteriosus.
Kontrahované plicní arterioly plodu jsou
příčinou vysoké plicní cévní rezistence. Pouze nízké procento srdečního výdeje
plodu (5-10 %) protéká plícemi. Plod je velice dobře adaptován na nízké hodnoty
PO2. V důsledku zkratování krevního toku přes foramen ovale
a ductus arteriosus proudí nejlépe okysličená krev z umbilikální vény
do dolní duté žíly k srdci a pak přes foramen ovale do levé síně a komory
a následně do aorty. Tak se dostává krev s nejvyšším obsahem kyslíku
především k myokardu a mozku plodu (obr. 9.5-3a).
Porodem dochází ke dvěma zásadním
oběhovým změnám:
- přerušením pupečníku definitivně končí funkce placenty jako místa výměny
krevních plynů a jako "nízko-rezistentního" cirkulačního zkratu; - zahájení dýchání s expanzí plic vede k výraznému poklesu plicní
cévní rezistence, který je dále potencován zvyšováním oxémie jako důsledku
dýchání novorozence.
Na základě těchto změn se zvyšuje průtok
krve plícemi a plicní žilní návrat do levé síně. Tím stoupá tlak v levé
síni nad hodnotu tlaku v pravé síni a funkčně se uzavírá foramen ovale.
Poklesem plicní cévní rezistence dosahuje krevní tlak v plicním řečišti
nižších hodnot než systémový krevní tlak. V důsledku tlakových změn a
vzestupu PO2 se původně pravolevý zkrat na úrovni ductus arteriosus
mění v levopravý zkrat a posléze, během hodin, se ductus arteriosus
funkčně zcela uzavírá (obr. 9.5-3b).
Tento proces "adultizace" fetální
cirkulace a vytváření novorozeneckého typu krevního oběhu může být přerušen
nebo zpomalen perinatální hypoxií vzniklou prenatálně, intrapartálně nebo
postnatálně, a to z řady příčin. Výsledkem pak může být perzistence nebo
obnovení fetálního typu cirkulace, který je pro postnatální existenci a vývoj
novorozence krajně nepříznivý a nebezpečný.
Zatímco lehká "porodní asfyktizace" ve
většině případů průběh adaptace dýchání a oběhu po porodu nenaruší, skutečná
perinatální asfyxie znamená pro novorozence a jeho poporodní adaptaci zásadní
ohrožení.