Encyklopedie

Akupunktura jako alternativní
možnost ovlivnění těhotenských potíží a usnadnění porodu je u nás
prováděna od konce 80. let. Metoda patří k jedné z nejstarších
v tradiční čínské medicíně, udává se stáří několik tisíc let (přesné
datum vzniku není známo). Akupunktura byla používána v kombinaci
s dalšími metodami, například s moxou (požehování), masáží,
fyzioterapií, herbální medicínou, respirační léčbou, helioterapií
a hydroterapií. Nejstarší nalezené akupunkturní jehly byly kostěné
a jsou asi 7000 let staré. Největšího rozkvětu doznala akupunktura
v Číně v 7. století n. l., kdy byla samostatným oborem medicíny vedle
nám známých oborů, jako interna a chirurgie. Z té doby jsou známé
příručky a atlasy se schématy rozložení bodů, jejich spojení v dráhy,
s popsáním techniky aplikace a výsledků léčby. V Evropě jsou zmínky
o používání akupunktury od 17. století díky holandským lékařům z jejich
misií do oblasti Číny.

Akupunktura prošla dlouhým vývojem na základě pozorování a aplikací
na obrovském vzorku populace. Byla vypracována přesná pravidla užití,
která se postupem doby stále zdokonalovala. Interpretace empirických
poznatků je v tradiční čínské medicíně pod vlivem odlišného
filozofického myšlení. Uvádí se, že orientální myšlení vychází
z induktivně-syntetického principu, který je založen na koncepci
univerzální duality. Člověk je uvažován jako funkční celek, jehož
veškeré funkce jsou v rovnováze. Tento stav vlastně definuje zdraví
a naopak nemoc je chápána jako náraz v jeho regulačním systému.
Současně je člověk součástí přírody, se kterou interferuje.

Západní způsob myšlení je naopak označován jako
analyticko-sumativní, tj. založený na názoru, že vlastnosti celku lze
odvodit z vlastností jeho prvků. Příčiny nemocí jsou hledány
a vysvětlovány podle nálezů anatomických, histologických, biochemických
a dalších. Proto naše medicína často selhává u funkčních poruch
s nespecifickými symptomy. Akupunktura je hlavní regulativní terapií
a s úspěchem pomáhá léčit různé funkční poruchy (3).

Podstata všech věcí a jevů je vysvětlována principem duality,
soupeřením protichůdných procesů v člověku a přírodě. Vyjádřením této
duality je učení o Yang a Jin, které jako prvky jsou součástí každého
jedince a soupeří spolu. Výsledkem tohoto trvalého soutěžení je určitá
forma životní energie. Yang je mužský princip a do jeho oblasti
působení spadá vše kladné – světlo, den, teplo, energie, aktivita,
pohyb. Doba jeho působení v lidském organismu z hlediska orgánových
hodin začíná o půlnoci a končí v poledne. V tradiční čínské monádě má
barvu červenou. Naproti tomu Jin je označován jako ženský princip –
tma, noc, chladno, klid. Yang je nebe, Jin je země.

Akupunktura používá přesně stanovených míst na povrchu těla a jejich
drážděním dosahuje místních reakcí (analgetický a antiedematózní
účinek) nebo vzdálených efektů (sedativních, spazmolytických).
Akupunkturní body a jejich spojení v dráhy jsou hlavním specifikem
v akupunkturní léčbě. Akupunkturní body jsou trvale přítomny
v organismu (nejen lidském, úspěšná je akupunktura i u zvířat) a na
známých anatomicky určených místech. V těchto místech bylo prokázáno
uložení nervově cévních svazků a velké množství senzorických zakončení.
Analgetický účinek akupunktury je vysvětlován vyplavením tkáňových
mediátorů, je prokázán vzestup koncentrace endorfinů. Elektrickým
drážděním akupunkturních bodů (80–180 Hz) se vyplavují dynorfiny
(polypeptidy 700x účinnější než endorfiny).

Akupunktura je vysvětlována celou řadou teoretických koncepcí,
nejčastěji je přijímána tzv. vrátková teorie Melzacka a Walla (viz kap.
Anatomie a fyziologie porodní bolesti, obr. 4).

Akupunkturní body jsou nejdůležitější charakteristikou této metody.
Akupunkturní body v latentní fázi mají normální hodnoty elektrické
vodivosti, jsou necitlivé a nebolestivé. Pasivní fáze akupunkturních
bodů zaznamenává už hraniční hodnoty elektrické vodivosti kůže
a citlivost na silnější tlak. Pro akupunkturu vyhledáváme akupunkturní
body v akutní fázi, kdy je bod plošně větší, spontánně bolestivý, kůže
je často teplá, prosáklá, “lepí”, elektrická vodivost je vysoká, kožní
odpor snížený. U vnímavých pacientů lze někdy drážděním jednoho
aktivního akupunkturního bodu vyvolat vjem v průběhu celé dráhy.
Akupunkturní body jsou spojeny v pomyslné dráhy. Tyto akupunkturní
dráhy představují cesty, po nichž proudí energie Qi (někdy Čchi). Tato
energie má regulovat tělesné funkce. Pojem dráhy je považován za systém
zabezpečující rovnováhu organismu shodný s naší představou
o homeostáze. Počet akupunkturních bodů na jednotlivých drahách je
různý. Akupunkturní dráhy jsou pojmenovány podle orgánů. Celkový počet
současně uznávaných bodů je 692, z nichž zhruba 360 má větší význam
a je používáno.

Vyjmenované dráhy jsou párové. Sjednocujícím prvkem jsou mimořádné
nepárové akupunkturní dráhy: přední střední (dráha početí) – JM a zadní
střední – GV. Umístění akupunkturních bodů na akupunkturních drahách je
vyjádřeno názvem dráhy a číslem (např. B 62 znamená 62. bod
akupunkturní dráhy močového měchýře; obr. 1 ).

Obr. 1: Akupunkturní body na akupunkturní dráze

Pro ušní akupunkturu (obr. 2) jsou používána schémata dle Nogiera,
kde jsou akupunkturní body uloženy zhruba jako plod v intrauterinní
poloze.

Obr. 2: Body ušní akupunktury podle čínské školy;
51 - vegetativní bod, 55 - analgetický bod ("brána bohů"), 58 - uterus,
22 - endokrinní bod

Vzdálenosti akupunturních bodů na drahách jsou uváděny v cunech, kdy
jeden cun je vzdálenost mezi interfalangeálními rýhami skrčeného
prostředníku u žen na pravé ruce, event. šířka palce. V současné době
se používají jednorázové akupunkturní jehly, dřívější typy byly
z různých kovových materiálů a dokonce z drahých kovů (stříbrné). Jehly
se doporučuje vpichovat rychle kůží a dále pronikat šroubovitým
pohybem, kdy akupunkturista vnímá dobře odpor tkání, přítomnost jehly
v aktivním akupunkturním bodu hlásí ošetřovaný těžko definovatelným
vjemem. Jedná se o vystřelování, tíhový nebo palčivý pocit. Tento vjem
je zesilován po dobu dráždění, kdy správně umístěná akupunkturní jehla
jde obtížně vyjmout, je uvězněna.

Použití akupunktury v těhotenství: úprava nepravidelné polohy – B 67, LIV 3 oboustranně a denně, tlumení předčasných stahů – B 62, S 36.

Porod: indukce a analgezie při jasném porodním
nálezu (kontrakce a dilatace hrdla do branky 4 cm) – LI 4 jako silný
analgetický bod, S 36, LIV 3 s efektem sedativním, B 67 pro podporu
nebo vyvolání kontrakcí, SP 6 – spazmolytický bod pro zlepšení dilatace
porodních cest. Ostatní doporučované body v oblasti křížové (B 18, 19,
20, 26 a 32) je možno použít v poloze rodičky na boku. Dobře použitelná
je akupresura nebo masáž této oblasti éterickými oleji. Dráha početí GV
s body 3 a 4 na hrázi je sice citována, ale prakticky těžko použitelná.
Z ušních bodů jsou doporučovány: 58 (uterus), 55 (analgetický bod
Shen-Men), 51 (vegetativní bod), 22 (endokrinní bod). Jsou ošetřovány
oboustranně po vyhledání různými přístroji (např. Stimul 3 Tesla).
Akupunkturní jehlu ponecháváme do vypuzovací fáze. Analgetická účinnost
je dobrá zvláště u dobře poučených pacientek, které musí s metodou
souhlasit a spolupracovat. Pozitivní psychické ladění rodičky a dobrý
přístup personálu je nezbytnou podmínkou úspěchu.

Použití akupunktury při porodu je kontraindikováno v případě akutní
psychózy, poruchy srážlivosti krve, kožní infekce, celkového infekčního
onemocnění, dekompenzovaného diabetes mellitus, závažného srdečního
onemocnění a nesouhlasu rodičky nebo porodníka.

Použití akupunktury v šestinedělí: mastitis puerperalis – LIV 3, SP 6, LI 4 a 11, SI 3, 4, 5 a lokální body, bolesti v epiziotomii – LIV 9–12.

Literatura

1. DÖRR, A. Využití akupunktury v gynekologii a porodnictví. (Kandidátská disertační práce) Brno, 1991.

2. LACKINGER, I. Akupunktura jako analgezie během porodu. Gynäkologie, 22, 1989.

3. RŮŽIČKA, R. Akupunktura v teorii a praxi. Praha : Nadas, 1990

4. VRÁNA, J. Stručné základy klasické akupunktury. Česká Lípa : Ruch, 1986.