Encyklopedie

Alergie na lokální anestetikum

>

Alergie na lokální anestetika amidového
typu je dosti vzácná, ale vyloučená není. Rodičky i pacientky hlásívají často,
že u nich existuje alergie na lokální anestetika, ačkoli tomu tak zhusta
nebývá. Za alergické projevy jsou vydávány rozličné nevolnosti po aplikaci
adrenalinu nebo psychické kolapsové stavy před stomatologickými výkony. Spolehlivě
vyloučit alergii je úkol nadmíru obtížný. Provedení a zhodnocení specifických
kožních testů by mělo být svěřeno odbornému dermatologickému pracovišti.

Alergická reakce je charakterizována
reakcí alergenu s příslušným imunoglobulinem za vzniku histaminu.
Alergenem může být kterákoli látka, jejíž molekula je dostatečně veliká. Látky
o menší molekule však mohou vyvolat alergickou reakci, jsou-li ve formě tzv.
hapténu vázány na jinou, dostatečně velikou molekulu, zpravidla bílkovinu.

Klinické projevy alergie závisejí na
množství uvolněného histaminu a mohou být zcela lehké (zarudnutí kůže, nepatrná
bronchokonstrikce) nebo vážnější. Nejvážnějším projevem alergie je tzv. anafylaktický
šok
. Je vyvolán masivním vyplavením histaminu. Klinicky jde o stav oběhového
šoku, provázeného prudkým poklesem periferní cévní rezistence a krevního tlaku,
poruchou kapilár s generalizovaným edémem, případně s křečí
bronchiálního svalstva, které znemožňuje plicní ventilaci. Takovýto stav je
vážným ohrožením života.

Léčba musí být rychlá a cílevědomá:

1.            ventilace
rodičky kyslíkem pomocí obličejové masky
- je třeba
zastavit rychle klesající saturaci hemoglobinu. I když je ventilace ztížená,
přece jen není nutno hned provádět intubaci, kterou se v této fázi jen
ztrácí čas a která nevyřeší zvýšený odpor dýchacích cest;

2.            masivní
nitrožilní infúze náhradního roztoku přetlakem
- naplnění oběhu umožní udržení cirkulace. V úvahu přicházejí
izotonické krystaloidy, hypertonické krystaloidy, koloidy (pozměněné gelatiny),
deriváty škrobu (HES), lidský albumin, smíšená mražená plazma, vždy
v množství dostatečném, aby se udržel krevní tlak a cirkulace;

3.            adrenalin
- musí být vždy podán nitrožilně, 1 mg adrenalinu
v 10 ml ředidla (NaCl 0,9%) dostatečně rychle, aby se udržel krevní tlak.
Tuto dávku je třeba opakovat tak dlouho, dokud se TK neupraví. Během injekce je
výhodné sledovat EKG křivku, aby se včas diagnostikovala hrozící fibrilace
komor. Zároveň je vhodné podat inhalačně izoprenalin nebo hexoprenalin
z inhalátoru. Lokální podání bronchodilatačních preparátů účinkuje
rychleji než nitrožilní aplikace;

4.            glukokortikoidy
- kterékoli, které jsou právě po ruce, vždy v masivním
(gramovém) dávkování.

 

Důležité upozornění: Je třeba vždy zachovat předepsanou posloupnost léčebných úkonů. Jde o stav
ohrožující život, a proto každé prodlení může mít fatální následky. Adrenalin
účinkuje rychleji než kortikoidy, z toho důvodu má před nimi přednost.
Antihistaminika jsou v této fázi prakticky neúčinná. Endotracheální
intubace a UPV kyslíkem usnadní aplikaci adrenalinu nebo jiných
bronchodilatátorů do dýchacích cest. Je namístě ji provést až po skončení
úvodních léčebných úkonů.