Encyklopedie

Alfa2-agonisté

>




Alfa2-agonisté jsou receptorově specifická
farmaka, která se váží na a2-adrenergní receptory. Centrální a2-receptory se
nacházejí v největší hustotě především v locus coeruleus, hlavním
noradrenergním mozkovém jádru, uloženém bilaterálně v mozkovém kmeni pod
stropem 4. komory mozkové. To se podílí na regulaci spánku a bdění, na
pozornosti, orientaci, učení a paměti, na stresu, nocicepci, na vegetativních i
endokrinních funkcích (21). Vysoká hustota a2-adrenergních receptorů je také v
nervus vagus i v tractus solitarius v prodloužené míše. V substantia gelatinosa
míchy se také nacházejí vedle opioidních receptorů a2-adrenergní receptory.
Jejich blízké anatomické vzájemné vztahy svědčí o tom, že dochází k interakcím
mezi oběma typy systémů v míše a že se vzájemně podporují při antinociceptivním
účinku a2-agonistů (13).

Po navázání a2-agonisty na a2-adrenergní
receptor dochází k výrazné redukci uvolňování neurotransmiteru noradrenalinu z
nervového zakončení, a tím k významnému snížení aktivity sympatiku. Právě tento
mechanismus se podílí na sedativním až hypnotickém účinku a2-agonistů. Snížením
aktivity sympatiku dochází také k výrazné modulaci sympatikoadrenální reakce
organismu na chirurgický výkon. Útlum centrálního noradrenergního přenosu
umožňuje významné snížení dávkování inhalačních i intravenózních anestetik.
Analgetický účinek a2-agonistů je také dán ovlivněním noradrenergního přenosu.
Při kombinaci s opioidy se tak v mechanismu analgetického účinku obě farmaka
vzájemně doplňují.

Alfa2-agonisté v klinickém dávkování
ovlivňují dýchací systém nevýznamně. Kardiovaskulární systém je ovlivněn
centrálně i periferně. Centrální sympatolytický účinek a současná stimulace
vagu vedou k poklesu srdeční frekvence i krevního tlaku.

Klonidin je již celou řadu let používán k
léčení hypertenzních stavů a preeklampsie těhotných, aniž by negativně
ovlivňoval kardiovaskulární nebo neurologický stav novorozence.

Klonidin je však také aplikován
epidurálně nebo subarachnoidálně k tlumení bolesti za porodu. Výzkum na březích
ovcích ukázal, že tento a2-agonista je vhodný pro matku i plod. Zmíněné pokusy
prokázaly, že již za 30 minut po epidurální injekci klonidinu v dávce 300 mg
bylo dosaženo jeho maximální hladiny v mozkomíšním moku. V této dávce klonidin
neovlivnil průtok krve dělohou a nepůsobil ani na děložní činnost. Srdeční
frekvence matky i plodu se lehce snížila. Krevní tlak nebyl ovlivněn. Rychlý
maternofetální přestup klonidinu můžeme vysvětlit jeho fyzikálně-chemickými
vlastnostmi, především tím, že při fyziologickém pH je jen jeho 1/3 v
ionizované formě, a tím, že je vysoce rozpustný v tucích. Doba trvání
analgetického účinku po jednorázové epidurální aplikaci je 3-6 hodin.

Klonidin také potencuje analgezii
navozenou lokálním anestetikem a prodlužuje její délku. Kromě toho umožňuje
redukci dávkování lokálního anestetika. Při epidurálním podání 0,125%
bupivakainu se 120 mg klonidinu došlo ke zdvojnásobení délky analgezie a k
jejímu zvýšení ve II. době porodní oproti samotnému bupivakainu. Také analgezie
při šití epiziotomie byla s přídavkem klonidinu účinná. U některých žen vedl
klonidin v uvedené dávce k různě vyjádřené sedaci. Neovlivnil však ani fetální
srdeční frekvenci, ani průběh porodu nebo Apgar-skóre novorozence (20).

Ve studii Landaua a spol. (1999) byl
kombinován klonidin v dávce 75 mg s 0,1-0,2% ropivakainem epidurálně. Klonidin
v této dávce urychlil nástup účinku a prodloužil analgetický účinek
ropivakainu.

Byl již také podán klonidin
subarachnoidálně v celkové dávce 100-300 mg. Zkušenosti jsou však dosud
ojedinělé.

Terapeutické místo klonidinu v porodnické
analgezii se dosud hledá. Jisté však je, že v dávce do 100 mg epidurálně
prohloubí a zintenzivní analgetický účinek navozený lokálním anestetikem bez
negativních účinků na matku a plod.