Encyklopedie

Anesteziologické aspekty

>




Spontánní
porod

Při poskytování péče rodičce musí být
brán ohled na několik aspektů:

  • • insuficience placenty,
  • • oligohydramnion,
  • • hyperaktivita dělohy a tokolýza,
  • • zkalení plodové vody,
  • • makrosomie plodu a dystokie ramínek.

Uteroplacentární perfúze se snižuje pro obliteraci placentárních cév a kalcifikace placenty. Proto
je hypotenze hůře tolerována a měli bychom se jí vyvarovat. Před podáním
neuroaxiální anestezie, ať už epidurální, nebo subarachnoidální, je nutno
provést prehydrataci rodičky. Zvýšená aortokavální komprese způsobená
makrosomií plodu vyžaduje zvláštní pozornost. Nastane-li hypotenze, musí být
okamžitě zahájena její léčba.

Pro oligohydramnion dochází často
ke kompresi pupečníku, což může plod ohrožovat hypoxií.

Hyperaktivita dělohy může nastat během snahy o indukci porodu nebo jako výsledek
posilování děložních kontrakcí. Terapie hyperaktivity vyžaduje použití
tokolytik, především b2-agonistů. Ty mohou vést k hypotenzi a
tachykardii matky, kdy se dále snižuje uteroplacentární perfúze.

Zkalení plodové vody mekoniem by mělo upozornit anesteziologa na riziko možných komplikací. Lze
předpokládat snížení uteroplacentární cirkulace, protože fetální acidóza
zvyšuje riziko aspirace mekonia. Navíc porodník může požadovat odsátí dutiny
ústní a orofaryngu ihned po porodu hlavičky. Také odsátí z trachey pod úrovní
hlasivek je standardní praxí. Ačkoli ventilace novorozence by měla být započata
až po úplném odstranění plodové vody a zbytků mekonia z faryngu
a z trachey, její načasování záleží ještě na dalších klinických
faktorech, jako je stupeň neonatálního útlumu za porodu, konzistence mekonia
ap. Dále je třeba respektovat, že během těchto úkonů bude Apgar-skóre falešně
sníženo, protože potlačení spontánní dechové aktivity je vzhledem k riziku
aspirace mekonia žádoucí. Proto je nutné vždy měřit hladinu krevních plynů a
určit acidobazickou
rovnováhu pupečníkové krve po porodu plodu.

Makrosomie plodu a dystokie ramínek jsou faktory, které mohou vést k operačnímu porodu. Epidurální blokáda
umožňuje navodit potřebnou anestezii podle druhu indikované operace (císařský
řez, forceps, ošetření porodního poranění). Neuroaxiální anestezie je metodou
volby. Odpovídající účinek epidurální anestezie může podle použitých lokálních
anestetik (ropivakain) a/nebo analgetik (fentanyl nebo sufentanil) nastoupit
během velmi krátké doby (několik minut). Pro variabilitu v délce porodu a
možnost operačního ukončení těhotenství je epidurální analgezie s použitím
katétru metodou volby.

Kombinovaná subarachnoidální a epidurální
technika (angl. zkratka CSE - combined spinal epidural) je alternativní metodou
k epidurální analgezii (avšak nikoli konkurenční).

Císařský řez

Prodloužené těhotenství zvyšuje incidenci
císařských řezů pro častější uteroplacentární insuficienci, makrosomii plodu,
cervikokorporální dystokii a pro hrozící hypoxii plodu.

Pro dostatečně efektivní anestetický
účinek je z anesteziologického hlediska pro císařský řez metodou volby
neuroaxiální anestezie.

Přítomnost anesteziologa v průběhu porodu
je nutná pro možnost operačního ukončení porodu a pro asistenci v případe
resuscitace novorozence.