Encyklopedie

Audioanalgezie

>

Klasická
audioanalgezie představuje přenos tzv. bílého šumu, který žena během
porodu poslouchá ze sluchátek (obr. 1). Šum je složen z množství
různofrekvenčních zvuků, které po sumaci připomínají zvuk zurčící vody.
Rodička si audiotechniku sama kontroluje a ovládá. Během děložní
kontrakce si může podle svých pocitů zesilovat nebo zeslabovat
intenzitu zvuku. Tato nefarmakologická metoda představuje formu
distrakční terapie a je pro matku a plod zcela neškodná. Vedle
porodnictví je někdy využívána i ve stomatologii. Její nevýhodou je
nízký analgetický účinek. Je popisována jako doplněk systémové
analgezie, přičítá se jí nižší spotřeba systémově podaných analgetik.
Audioanalgezii lze modifikovat. V předporodní přípravě se ženám
k porodu navrhne podání oblíbené hudby z vlastních audiokazet. Další
možností je podání speciálních hudebních motivů a kompozic, které mají
psychický, relaxační účinek. Relaxační hudba je vhodný doplněk pro
všechny ostatní druhy metod porodnické analgezie, včetně epidurální.
Velkou výhodu představuje audionalgezie v případě neuroaxiálních metod
porodnické anestezie. Operantka, která je během výkonu v bdělém stavu,
není rušena hlasy a zvuky na operačním sále.

audio01

Obr. 1: Audioanalgezie, doplněk epidurální analgezie u porodu

Literatura

1. BARBE, DP., SATTENSPIEL, E. Audioanalgesia in labor and delivery. Obstet. Gynec., 25, 1965, p. 683.

2. BURT, RK., KORN, GW. Audioanalgesia in obstetrics. Am. J. Obstet. Gynec., 88, 1964, p. 361.

3. MOIR, DD., THORBURN, J. Obstetric Anaesthesia and Analgesia. London : Bailliere Tindall, 1986.