Encyklopedie

Další látky potencující účinky lokálních anestetik

>

Většinu závažných vedlejších účinků
v neuroaxiální analgezii u porodu (hypotenze, motorika) a anestezii, kromě
mechanického traumatu punkční jehlou či katétrem, způsobují svými farmakologickými vlastnostmi
lokální anestetika, a to v závislosti na jejich množství
a koncentraci. Proto se stále hledají způsoby, které by umožnily redukci
dávky a koncentrace lokálních anestetik, aniž by současně nastal pokles jejich
analgetické či anestetické účinnosti, neboť např. snížení koncentrace samotného
bupivakainu pod 0,25 % již u porodu nenavodí potřebný analgetický účinek.
V dnešní době se doporučuje
používat látky, které nejenže pomohou redukovat množství a koncentraci
lokálních anestetik, a tím i jejich vedlejší účinky, ale jejich přídavná
aplikace navodí dokonce kvalitnější analgezii či anestezii. V této
souvislosti bylo vyzkoušeno vedle již uvedeného sufentanilu podání velkého
množství léků, např. morfin, fentanyl, tramadol, ketamin. Nejlepších výsledků bylo dosaženo
s liposolubilními opioidy (fentanyl, zejména sufentanil) a a2-agonisty. Jak
opioidy, tak i a2-agonisté mají zcela jiný mechanismus
účinku než lokální anestetika, která navozují reverzibilní přerušení vedení
akčního potenciálu nervovým vláknem. Adjuvancia reverzibilně reagují
s příslušnými receptory zodpovědnými za modulaci porodní bolesti, čímž se
dosáhne toho, že je analgetický účinek lokálního anestetika potencován.

Dnes nejčastěji citovaný a2-agonista -
klonidin - dobře proniká hematoencefalickou bariérou a v CNS reaguje
s postsynaptickými receptory nervových vláken. Klonidin příznivě moduluje
transmisi bolestivých vjemů (i u porodu) při epidurální aplikaci. Zařazení
klonidinu mezi bezpečná adjuvancia používaná v porodnictví není ovšem
zatím uspokojivě potvrzeno.

Dávkování
farmak pro porodnickou analgezii

Úvodní dávka:

  • 4-6 ml 0,2% ropivakainu s 10 mg sufentanilu (25 mg fentanylu)
    nebo
  • 8 ml 0,2% ropivakainu bez opioidu nebo
  • 4-6 ml 0,125% bupivakainu s 10 mg sufentanilu (25 mg fentanylu).

Přídavné dávky:

  • 4 ml 0,2% ropivakainu s 10 mg sufentanilu (25 mg fentanylu)
    nebo
  • 6 ml 0,2% ropivakainu bez opioidu nebo
  • 4 ml 0,125% bupivakainu s 10 mg sufentanilu (25 mg fentanylu).

Dávkování ropivakainu
se odlišuje od dávek doporučených výrobcem (viz kap. 7.7.6.1). Z vlastní
praxe u dostatečně velkého souboru rodiček (více než 1000 rodiček, kterým
byl v rámci epidurální analgezie podán ropivakain) máme potvrzeno, že při
aplikaci uvedených, nižších dávek je možné docílit potřebné analgetické
účinnosti. Nejnižší možné dávkování farmak je u epidurální analgezie
racionální.

Celková dávka sufentanilu by neměla u jedné rodičky překročit 30 mg (75 mg fentanylu).