Včasná diagnostika hrozícího předčasného
porodu je obtížná. Vychází ze subjektivních obtíží těhotné, děložních kontrakcí
a progredujícího nálezu na děložním hrdle. Řada případů nastává náhle, bez
jakýchkoli předchozích varovných klinických příznaků. Avšak jen 18 %
těhotných léčených pro hrozící potrat (předčasný porod) jím je skutečně
ohroženo. To znamená, že diagnóza hrozícího předčasného porodu je z více
než 80 % nesprávná a hospitalizace rodiček zbytečná. Na druhou stranu, jak již
bylo řečeno, předčasných porodů neubývá. Často se předčasný porod ohlásí
odtokem plodové vody, což bývá nevratný stav, který vede k brzkému
ukončení těhotenství.
Proto se hledají biochemické markery,
které by včas signalizovaly riziko předčasného porodu. Většinou se jedná
o markery zánětu: leukocyty, C-reaktivní protein (CRP), interleukin
(IL) 1, 6 a 8, tumor necrosis factor (TNF), prokalcitonin a proteázy. Dále
se v diagnostice používá stanovení estriolu ve slinách a v séru těhotné,
protože jeho množství odráží stav placenty. Pro všechny tyto markery platí, že
mají vysokou senzitivitu, ale nízkou specificitu. To platí i o dalším
markeru - fetálním fibronektinu (FFN). Předčasný porod je provázen
zvýšenou choriodeciduální proteolytickou aktivitou. Tato zvýšená proteolýza
vede ke zvýšenému uvolňování fibronektinu z choriodeciduálního prostoru do
cervikovaginálního sekretu. FFN se fyziologicky vyskytuje v cervikálním
hlenu do 20. týdne těhotenství a pak v období před porodem, proto jeho
průkaz v rozmezí 24. a 36. týdne těhotenství vyčleňuje těhotné se zvýšeným
rizikem předčasného porodu.
Jako další marker hrozícího předčasného
porodu lze využít indikátor neovaskularizace. Zvýšená hladina angiogeninu
v plodové vodě vzniká v důsledku ischémie a následuje stimulace
angiogeneze.