Encyklopedie

Fetální distribuce farmak

>




Distribuce léků ve fetálních tkáních a
tělesných tekutinách se v průběhu těhotenství a v časném postnatálním
období významně mění a poměr jednotlivých tělesných kompartmentů se od starších
dětí a dospělých významně liší.

Celková tělesná voda (CTV) tvoří v časném fetálním období až 92 % tělesné hmotnosti plodu
a její obsah s rostoucím stupněm těhotenství postupně klesá až na
přibližně 75 % v termínu porodu.

Extracelulární tekutina (ECT) v časném období těhotenství tvoří přibližně 65 % hmotnosti
plodu a postupně klesá na přibližně 35-45 % (350-440 ml/kg tělesné hmotnosti) v termínu
porodu. V postnatálním období obsah extracelulární tekutiny dále klesá a
na konci prvního roku života dosahuje hodnot 26-30 % tělesné hmotnosti.

Obsah intracelulární tekutiny
(ICT) u plodu naopak v průběhu těhotenství stoupá z přibližně 25
% na přibližně 33 % ve 38.-40. týdnu těhotenství a ve 4. měsíci života dosahuje
přibližně 37 % tělesné hmotnosti. V dalším období je obsah intracelulární
tekutiny relativně stabilní a po celý život se pohybuje okolo 40 % tělesné
hmotnosti.

Změny poměru CTV, ECT a ICT u plodu
v průběhu těhotenství mají významný dopad na velikost jednotlivých
distribučních prostorů pro hydrosolubilní látky. V případě
materno-fetálního transportu proto musíme počítat s větším relativním
distribučním prostorem (ml/kg) pro hydrosolubilní látky než u dospělých.
Plazmatické koncentrace těchto látek mohou být proti dospělým pacientům
v časném postnatálním období při stejném dávkování na kg tělesné hmotnosti
významně sníženy.

Obsah tukové tkáně plodu narůstá
v průběhu těhotenství z přibližně 1 % v časných fázích
těhotenství až na 15 % v termínu porodu. V postnatálním období se
podíl tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti postupně dále zvyšuje, ale
hodnot srovnatelných s dospělými dosahuje až na konci puberty.

Pro liposolubilní látky je tedy
u plodu a novorozence jejich distribuční objem ve srovnání
s dospělými pacienty výrazně snížen.

Vazba na plazmatické bílkoviny závisí na jejich absolutním množství, na afinitě látky k vazebným
místům plazmatických bílkovin, na počtu volných vazebných míst a na
fyzikálně-chemických vlastnostech dané látky. Většina léků se váže na albumin a
kyselý a1-glykoprotein. U plodu je množství plazmatických bílkovin přímo úměrné
délce těhotenství, případně postnatálnímu věku novorozence. Vazba na
plazmatické bílkoviny může být u plodu a novorozence ovlivněna rovněž
přítomností látek, které vzájemně soupeří o stejná vazebná místa. Klinicky
se tato kompetice uplatňuje u látek, u kterých je podíl vázané frakce
vyšší než 80-90 % (barbituráty, trankvilizéry, indometacin a jiná nesteroidní
antirevmatika). V této kompetici se nemusí nutně uplatňovat pouze exogenní
látky, ale i endogenní bilirubin a volné mastné kyseliny. Hladiny obou těchto
látek mohou být u plodu a novorozence výrazně vyšší než u dospělých.
Vazbu na plazmatické bílkoviny ovlivňují rovněž některé patologické stavy, jako
je hypotermie, acidóza, hypoglykémie, hypoxémie, sepse a hyperkapnie (3,
4, 14).