Encyklopedie

Infiltrační anestezie je uvedena pouze
pro doplnění kompletního výčtu všech anesteziologických metod u císařského
řezu. Existuje jen málo zdravotních komplikací těhotné, u nichž by byla
současně kontraindikována neuroaxiální i celková anestezie. Mohlo by se tak
stát v případě vzácné koincidence rizika obtížné intubace, těžké deformity
páteře nebo neuromuskulární choroby (1).

Nevýhody: infiltrační anestezie přináší malý komfort pro operantku a vysokou spotřebu
lokálního anestetika. Provedení celého výkonu je časově náročné.

Anatomické poznámky: senzorická inervace pro oblast stěny břišní, kde vede operatér vstup do
intraperitoneální dutiny, pochází z interkostálních nervů oblasti Th₇-Th₁₂.
Tyto nervy vedou cestou neurovaskulárních svazků, vždy při dolním okraji
příslušného žebra dále mezi vnitřním šikmým a příčným břišním svalem. Část
vláken prochází skrze mm. recti abdominis a inervuje senzitivně stěnu břišní.
Senzorická vlákna z Th₁₂, nn. iliohypogastrici a nn. ilioinguinales, inervují
suprapubickou oblast. Nn. iliohypogastrici procházejí mezi vnitřními a
zevními šikmými svaly, inervují kůži nad spina anterior superior, pánevní kosti
a kůži nad stydkou kostí. Nn. ilioinguinales prostupují tříselným kanálem a pod
ním vydávají povrchové větve pro kůži nad symfýzou a pro labia majora. Suprapubická
oblast je podstatně více senzoricky inervována než kraniální oblast ve
střední čáře. S ohledem na anatomii senzorické inervace je nejcitlivější
tkáň kůže, na druhém místě pak následují fascie a nakonec podkoží a svaly (2,
3).

Pro infiltrační anestezii
k císařskému řezu se používají tato lokální anestetika: 0,5%
lidokain nebo 0,125% bupivakain. Může se použít přísada adrenalinu
v koncentraci 1 : 200 000. Množství lokálního anestetika pak činí 60-100
ml.

Byla popsána celá řada technik pro
lokálně infiltrační anestezii, kterou provádí operatér nebo jeho asistent. Po
každém podání lokálního anestetika v příslušné vrstvě je třeba vyčkat
nástupu anestetického účinku, tzn. cca 30-60 s.

Technika provedení:

• • nejprve je třeba provést infiltraci kůže a podkoží, a to ve střední čáře.
  Je třeba podat cca 15-20 ml lokálního anestetika. Následuje řez, který se vede
  až k fascii mm. recti abdominis (obr. 8.1-1) (4, 5);

• • posléze se infiltruje přímo svalová fascie obou mm. recti abdominis.
  Infiltraci je třeba provést takovým způsobem, aby byly zastiženy terminální
  větévky interkostálních nervů, které končí ve svalových vláknech (obr. 8.1-2).
  Lokální anestezií těchto nervových zakončení nastane i anestezie kůže krajiny
  břicha v širším
  okolí řezu (cca 15-20 ml lokálního anestetika);

• • po incizi pochvy mm. recti je třeba svalstvo opatrně rozpoltit a provést
  incizi zadní fascie mm. recti abdominis mezi pupkem a stydkou kostí;

• • nato je třeba provést infiltraci extraperitoneálních struktur, a to po celé
  délce incize (cca 15-20 ml lokálního anestetika);

• • následuje otevření peritoneální dutiny a vizualizace dělohy;

• • po infiltraci tkáně vezikouterinní pliky (10-15 ml) je možné pliku
  prostřihnout a jemně sesunout močový měchýř kaudálně (obr. 8.1-3);

• • následuje infiltrace stěny dělohy v místě plánované incize (10-15 ml);

• • incize stěny dělohy a vybavení plodu;

• • dokončení operačního výkonu.