Encyklopedie

Intrapartální fetální pulsní oxymetrie

>




Intrapartální fetální pulsní oxymetrie
(IFPO) je metoda hodnotící periferní krevní perfúzi stanovením arteriální
saturace kyslíkem (SpO2). Jde o neinvazivní kontinuální metodu
monitorování fetální oxygenace, která spolu s ostatními metodami (CTG, pH
z hlavičky plodu) vede k diagnostice intrapartální fetální hypoxie.

 

Princip
metody

Pulsní oxymetrie umožňuje stanovit
saturaci hemoglobinu kyslíkem. Přístroj vyzařuje světlo o dvou určených vlnových
délkách (920 a 660 nm), které proniká zkoumanou tkání. Poté vyhodnocuje, kolik
kterého světla bylo během pulsní vlny zkoumanou tkání absorbováno. Jelikož
redukovaný a oxidovaný hemoglobin obě vlnové délky absorbují odlišně, lze
z poměru absorpčních spekter vypočítat poměr obou. Displej přístroje pak
ukáže saturaci celkového hemoglobinu kyslíkem v procentech. Mají-li ukázané
hodnoty být spolehlivé, je třeba, aby proud krve zkoumanou tkání byl výrazně
pulsatilní. Přístroj ukazuje vedle saturace hemoglobinu i srdeční
frekvenci plodu. Patologické formy hemoglobinu (např. karboxyhemoglobin nebo
methemoglobin) mohou hodnoty zkreslit.

 

Vzorec pro výpočet saturace hemoglobinu
kyslíkem (SpO2):

 

kde HbO2
= oxyhemoglobin, Hb = deoxyhemoglobin.

Nitroděložně uložený plod však nemá
oblast shodnou k umístění diody a fotodetektoru. Byly proto vyvinuty
reflekční senzory, které mají vedle sebe uloženou diodu a fotodetektor (obr.
9.3-20). Po odtoku plodové vody je nutno senzor uložit mezi děložní stěnu a
naléhající kůži plodu (obr. 9.3-21). Přístroj pak snímá světlo odražené od
tkáně plodu do fotodetektoru. Proto musí být senzor a kůže plodu v těsném
doteku. Mekonium, pohyby plodu nebo jeho částí či tepenný puls na hlavičce
mohou kvalitu signálu podstatně zhoršit. Jedinou komplikací aplikace senzoru
může být otlak na tváři v místě kontaktu, který mizí do 24 hodin po
porodu.

Současné podmínky pro provedení
intrapartální pulsní oxymetrie u plodu jsou těhotenství starší 35 týdnů,
pravidelná děložní činnost, odteklá plodová voda, nález na brance alespoň 2 cm,
jednočetné těhotenství (u dvojčat je měření možné pouze u plodu A), poloha
podélná hlavičkou.

Senzor se zavádí mimo kontrakci po dvou
prstech zavedených endocervikálně směrem k vyhloubení kosti křížové. Je
nutné ho umístit tak, aby fotoemitující diody i fotodetektor byly umístěny na
tváři plodu.

Hodnoty kyslíkové saturace plodu
v průběhu fyziologického porodu zdravého plodu jsou nižší než 70 %.
Průměrné hodnoty SpO2 v I. době porodní jsou 59
± 10 % a ve II. době porodní 53 ± 10 %. Pokud SpO2  poklesne pod 30 % na dobu delší než 10 minut,
lze očekávat rozvoj hypoxie novorozence v 50 % případů. Při SpO2
nižším než 10 % jde zcela jistě o akutní intrapartální hypoxii plodu.
Intrapartální fetální pulsní oxymetrie je schopna odhalit hypoxii plodu i při
srdeční arytmii plodu, což je jinak limitujícícm faktorem u kardiotokografie.

Pulsní oxymetrie nevytěsní
kardiotokografii z diagnostiky intrauterinní hypoxie. Její místo je
v doplnění  přesnější diagnostiky tísně plodu.

Spojení intrapartální fetální pulsní
oxymetrie s kardiotokografií vede ke snížení frekvence císařských řezů
provedených z indikace hrozící hypoxie plodu, kdy nepřímá diagnóza je
založena pouze na interpretaci CTG záznamu, resp. na registraci frekvenčních
změn myokardu plodu.