Těhotenství a prenatální vývoj plodu
končí porodem, zánikem
fetoplacentární jednotky a zahájením samostatné existence novorozence.
Porod sám o sobě představuje časově nejkratší, ale současně z hlediska kvantity a kvality
probíhajících změn nejdramatičtější vývojovou etapu. Poporodní adaptace
novorozence na mimoděložní prostředí představuje složitý, přesně determinovaný
a načasovaný sled změn, které jsou vyvolány zásadně odlišnými charakteristikami
intrauterinního a postnatálního prostředí. Celý komplex adaptačních mechanismů je nastartován
zahájením dýchání, expanzí plic a radikálními změnami plicní a systémové
cirkulace.