Encyklopedie

Odlišné, alternativní způsoby vedení porodu

>
Odlišné, alternativní způsoby vedení porodu

Moderně lékařsky vedený porod (lékařský) ve specializovaném
zdravotnickém zařízení, za asistence moderní techniky, vychází
z oprávněných obav o matku a dítě, které jsou založeny na
empiricko-vědeckých základech. Při řízeném porodu je celý porodní děj
veden tak, aby zapadal do rámce, který je všeobecně v konkrétním čase
považován za normální. Představy se ovšem mohou lišit. Závisí na typu,
charakteru a tradici (škole) konkrétního porodnického zařízení.
Lékařsky vedený porod je normou pro většinu porodů ve zdravotnických
zařízeních v České republice, kde rozhodujícím faktorem zůstává možnost
v případě nejrůznějších komplikací poskytnout neprodleně kvalifikovanou
léčbu (operační ukončení porodu, podání krevních náhrad bez časové
prodlevy). V posledních desetiletích projevují ženy zvýšený zájem jak
o své zdraví, tak i o způsob vedení svého porodu. Ozývají se požadavky
na “přirozený porod”, který by probíhal beze strachu, bez zbytečných
přístrojových a jiných lékařských vyšetření a zásahů. Některé ženy
touží a vyžadují u porodu klidnou atmosféru, kde je rodičkám dovoleno
dělat, cokoli si přejí, zaujmout jakoukoli pozici, která jim skýtá
větší pohodlí. Vyhovět všem těmto požadavkům není vždy ani při dobré
vůli snadné a také ne vždy zdůvodnitelné. Odlišné porodní postupy se
nazývají alternativní. Nezřídka se jedná o módní výstřelky, které
nemají racionální opodstatnění a neznamenají vždy pro rodičku a plod
nejlepší řešení (1).

Porod doma

Zastánci porodu doma uvádějí, že žena je zbavena strachu a úzkosti
ze zdravotnické techniky, že okolí, na které je zvyklá, ji uklidňuje
a dává jí pocit jistoty. Touha zůstat doma během porodu není rozumná
a není žádným argumentem obhajitelná. Možnost porodních komplikací
i při bezproblémově probíhajícím těhotenství je příliš vysoká, než aby
mohla být podceněna. K podpoření tohoto názoru může sloužit porodnická
situace v Nizozemí. V roce 1998 porodilo 38 % holandských žen v domácím
prostředí. Ve srovnání s ústavním porodnictvím je výskyt porodnických
komplikací a úmrtí dětí i matek v domácnosti vyšší. Sami nizozemští
porodníci nesouhlasí s tím, aby jejich země byla využívána jako příklad
návratu k domácímu porodnictví. Studie provedená v Berlíně dokázala, že
každá pátá rodička nebo nedělka, která rodila doma, byla posléze
převezena na kliniku v důsledku náhlého zhoršení jejího zdravotního
stavu. Tendence rodit doma se u nás zatím v hojné míře neobjevila,
proto není třeba připomínat některé právní aspekty tohoto způsobu
vedení porodu a zodpovědnosti lékaře, který by s porodem v domácnosti
souhlasil.

Kompromisním řešením je takové vybavení porodnických zařízení, aby
splňovalo charakter domácího, klidného prostředí, ovšem s možností
včasného řešení akutně vzniklé, život matky nebo život dítěte
ohrožující situace.

Poloha rodičky při porodu

Pozorování porodů u žen primitivních kmenů v Africe, na Nové Guinei
a v Austrálii již v minulosti ukázaly, že zde ženy rodí v poloze “na
bobku”, vkleče nebo vpolosedě, přidržovány pod pažemi pomocnicemi,
někde dokonce zavěšeny pažemi na tyčích mezi stromy. Také vyobrazení na
indických, čínských a japonských malbách ukazují ženy rodící vsedě nebo
vkleče. I obrazy evropských malířů ze středověku znázorňují rodící ženu
vsedě nebo vpolosedě.

V bohatých měšťanských rodinách německých měst byla z generace na
generaci děděna nejen kolébka, ale i porodnické křeslo, masivní
a zdobené, s opěrami pro ruce i nohy, se sklopným opěradlem a se sedací
plochou zpředu uprostřed “vybranou”.

Poloha při porodu vleže na zádech nebo na boku byla zavedena poté,
co se porodnictví a pomoci při porodu začali věnovat lékaři. Vyplynulo
to z jednoduchého důvodu, z potřeby uchránit při porodu hlavičky hráz
před trhlinami. Proti této poloze je namítáno, že není přirozená a že
plod musí být vypuzován horizontálním směrem a zčásti i vzhůru, což
prodlužuje vypuzovací dobu. Naopak pro jiné polohy při porodu než vleže
na zádech se argumentuje tím, že plod při prostupu porodními cestami
postupuje dolů a že se při tom využívá gravitace. Tento názor je ale
z fyzikálního hlediska zcela nesprávný, neboť vliv zemské gravitace na
pohyb plodu v porodních cestách je bezvýznamný. Někdy je připomínáno,
že i zvířecí samice rodí vestoje. To ale přesně neodpovídá skutečnosti,
protože některé samice rodí vleže, vestoje rodí většinou jen ty druhy,
které musí být stále připraveny k útěku před dravci nebo přirozeným
živočišným nepřítelem. Při poloze vleže je malá pánev lépe prokrvena
než při poloze vestoje a vsedě, kdy naopak jsou překrveny dolní
končetiny (obr. 1).

prirpor1

Obr. 1: Alternativní polohy rodičky během I. a II. doby porodní

Snaha po alternativních polohách často nebere v úvahu riziko
rozsáhlých poranění pochvy a hráze, ani následné poruchy kontinence
moče a stolice.

Porod ve vodě

Porod ve vodě je popsán v kapitole Hydroanalgezie.

V praxi se ukazuje, že v současnosti bez pomoci látek utišujících
bolest nakonec porodí jen asi 10–20 % žen, které byly původně
rozhodnuty pro porod bez užití analgetik.

Literatura

  1. ALON, E. Anästhesie und Schmerzlinderung in der Geburtshilfe. Bern : Hans Huber, 1996.
  2. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.
  3. BECK, NC., GEDEN, EA., BROUDER, GT. Preparation for labor: a historical perspective. Psychosom. Med., 41, 1979, p. 243–258.
  4. BECK,
    NC., SIEGEL, LJ. Preparation for childbirth and contemporary research
    on pain, anxiety, and stress reduction: a review and critique.
    Psychosom. Med., 42, 1980, p. 429–447.
  5. ČEPICKÝ, P. Psychoprofylaktická příprava k porodu. Čs. Gynek., 49, 1984, s. 119–124.
  6. KITZIGER, S. Frauen als Mutter. München : Kosel, 1980.
  7. MELZACK,
    R., TAENER, P., et al. Labour is still painful after prepared
    childbirth training. Can. Med. Ass. J., 125, 1981, p. 357–363.
  8. MELZACK, R. The myth of painless childbirth (The John J. Bonica lecture). Pain, 19, 1984, p. 321–337.
  9. LAMAZE, F. Qu’est-ce que l’accouchement sans douleurs? Paris : Collection Savoir et connaitre, 1956.
  10. LEBOYER, F. Geburt ohne Gewalt. München : Kosel, 1981.
  11. LEBOYER, F. Porod bez násilí. Praha: Stratos, 1995.
  12. LUKAS, KH. Die psychologische Geburtserleichterung. Stuttgart : Schattauer, 1976.
  13. ODENT, M. Birth reborn. London : Souvenir Press, 1984.
  14. PEČENÁ, M., ČEPICKÝ, P., et al. Koncepce přípravy těhotných žen k porodu. Čs. Gynek., 55, 1990, s. 768–772.
  15. READ, DG. Childbirth without Fear. London : Heinemann, 1944.
  16. ŠTEMBERA, Z. Stručný obsah přednášek psychoprofylaktické přípravy. Prakt. Lék., 33, 1953, s. 104–113.
  17. VELLAY, P. Painless labour: a French method. In Modern Perspectives in Psycho-Obstetrics. Edinburgh : Oliver Boyd, 1972.