Encyklopedie

Operace ukončující porod

>




Obrat zevními hmaty: plod se převádí z polohy koncem pánevním nebo polohy příčné do polohy
podélné hlavičkou.

Podmínky: pohyblivost plodu (zachovaná plodová voda) a prostorná pánev.

Obrat vnitřními hmaty (obr. 2.10-1): obrat plodu z příčné a šikmé polohy na konec
pánevní.

Podmínky: prostorná pánev, zašlá děložní branka a možná pohyblivost plodu.



Extrakce plodu: vaginální vybavení plodu při porodu koncem pánevním, když plod je již
hluboko vstouplý do pánve.

Podmínky: živý plod a vyloučení kefalopelvického nepoměru, zašlá děložní branka,
poddajné měkké porodní cesty, odteklá plodová voda. Operační výkon provádí
zkušený porodník.

Indikace: nejčastěji hrozící hypoxie plodu, specifickou indikací je stav plodu po
obratu vnitřními hmaty.

Extrakce plodu se
rozděluje na:

  • • vybavení hlavičky,
  • • totální (úplná) extrakce celého plodu,
  • • parciální (poloviční) extrakce plodu.

Vybavení hlavičky (hmat podle Mauriceau-Smellieho): při váznoucí hlavičce porodník udržuje
plod v poloze jízdmo na předloktí, do úst mu vloží prostřední prst a druhý
a čtvrtý prst se opatrně opřou o fossae carinae. Druhá volná ruka se přes
hřbet zaklesne ukazovákem a prsteníkem za raménka a prostředník přitlačuje
hlavu do flexe. Tato ruka táhne (obr. 2.10-2).

 

Následný porod hlavičky je možné řešit i
instrumentálně pomocí Piperových kleští, které je možné nahradit Simpsonovými
nebo Kiellandovými kleštěmi (obr. 2.10-3).

 

Totální extrakce plodu: ukazováky porodník zaklesne postupně do přední a zadní ingviny plodu a
provede šetrný tah za dodržování osy porodního kanálu. Při tahu téměř vždy
nastane vztyčení ruček, které je třeba postupně vybavit, a nakonec se připojí
výše popsané vybavení hlavičky plodu (obr. 2.10-4).

 

Parciální extrakce plodu: je-li plod porozen po pupek; stejný manévr jako při vybavení hlavičky.

Při extrakci plodu je nutná přítomnost
anesteziologa. Pro lepší relaxaci je výhodné podání celkové anestezie.

Exprese plodu podle Kristellera má nahradit nedostatečnou funkci břišního lisu (7). Kristellerova exprese
byla prohlášena za postup non lege artis. Přináší vysoké riziko z hlediska
matky i plodu. Tlak na dělohu může vyvolat vyplavení koagulačních působků
(zejména tromboplastinu) do oběhu matky, kdy hrozí vznik poruchy koagulačních
mechanismů až DIC. Silný tlak na dutinu břišní může způsobit poranění břišních
(slezina, játra, děloha, velké cévy, břišní stěna) nebo i hrudních (žebra,
plíce) struktur. Traumatismem je ohrožen i plod (CNS, skelet, dutina břišní).
Výkon se přesto provádí zcela běžně. Ke Kristellerově expresi (obr. 2.10-5) by
měl v případě nouze svolit pouze zkušený porodník, exprese se musí provést
technicky bravurně a vždy po pečlivém zvážení výhod i rizik.

 

Porodnické kleště jsou nástrojem, který zesiluje nebo nahrazuje chybějící vypuzovací síly.

Klešťový porod (partus per forcipem) se
mylně považuje za v dnešní době zastaralý, obsoletní operační porodnický
postup. Klešťový porod není "konkurenční" porodnická operace ve vztahu
k císařskému řezu. Obě tyto porodnické operace mají své - navzájem odlišné
- porodnické indikace a podmínky.

Četnost klešťového porodu v České republice
byla v roce 1999 2-3 %.

Porodnické kleště (obr. 2.10-6) dělíme:

 

  • • podle pánevní roviny:

– východové (hlavička v pánevním východu),

– střední (hlavička v pánevní úžině nebo šíři),

– vysoké (hlavička v úrovni pánevního vchodu);

• podle konstrukce:

– paralelní,

– zkřížené;

  • • podle možnosti rotace:

– rotační,

– nerotační;

  • • podle národnosti autorů jednotlivých kleští:

– anglické (Simpson, Smellie),

– francouzské (Levret, Tarnier),

 

 

Podmínky pro použití kleští:

  • • živý plod,
  • • prostorná pánev,
  • • volné měkké porodní cesty,
  • • puklý vak blan,
  • • zašlá porodní branka,

• hlavička musí být vstouplá a fixovaná nejméně v pánevní šíři, zcela
výjimečně se při akutních situacích připouští možnost použít kleště na hlavičku
plodu velkým oddílem vstouplou a pevně fixovanou v pánevním vchodu.

Indikace pro ukončení
porodu per forcipem:

  • • ze strany matky:

– krvácení při porodu,

– slabá děložní činnost,

– onemocnění matky znemožňující použití břišního lisu;

  • • ze strany plodu:

– hrozící hypoxie plodu ve II. době porodní.

Nejčastější indikací k porodu per
forcipem ze strany matky je prodloužená II. doba porodní, nemožnost použití
břišního lisu, ze strany plodu pak hrozící hypoxie plodu ve II. době porodní.

Vakuumextrakce plodu je porozením plodu tahem za pelotu, která je přisáta k hlavičce
plodu uměle vytvořeným podtlakem. Je to metoda dnes velmi často používaná ve
Skandinávii. Platí doporučení, že vakuumextraktor může použít porodník, který
bezpečně zvládl techniku klešťového porodu.

Vakuumextraktor (obr. 2.10-7) se skládá
z přísavného zvonu, uzavřené nádoby s manometrem a z pumpy na
vytvoření podtlaku.

Podmínky pro použití vakuumextraktoru jsou stejné jako v případě kleští.

Indikace jsou kromě hypoxie plodu stejné jako u porodnických kleští.
Příprava a provedení operačního výkonu jsou časově náročnější. V případě
hypoxie plodu nastávají vlivem hyperkapnie a následné vazodilatace cirkulační
změny v hlavičce plodu. Při podtlaku a následné trakci je zvýšené nebezpečí
intrakraniálního poranění (obr. 2.10-7).

 

Císařský řez (sectio caesarea) dělíme podle přístupu do dutiny děložní:

  • • sectio caesarea abdominalis:

– transperitonealis,

– extraperitonealis;

  • • sectio caesarea vaginalis (operační výkon, který je dnes již opuštěn).

Císařský řez se podle časové naléhavosti
(důležité z anesteziologického hlediska) dělí na:

  • • v těhotenství:

– neurgentní (plánovaný nebo elektivní),

– urgentní (neplánovaný);

  • • v průběhu porodu:

– neurgentní (plánovaný nebo elektivní),

– urgentní (neplánovaný).

Z anesteziologického hlediska se císařský řez dělí na:

  • • neurgentní - předem plánovaný,
  • • urgentní - neplánovaný, ale je čas k podání neuroaxiální anestezie
    (např. konec pánevní neúplný - nožka, porodní překážka; obr. 2.10-8),
  • • akutní - sebemenší časová prodleva ohrožuje matku nebo plod (např. prolaps
    pupečníku, eklamptický záchvat).



Druhy řezů na děloze (obr. 2.10-9):

  • • příčný supracervikální podle Gepperta (nejčastější),
  • • U-řez (v případě předčasného porodu a u opakovaného císařského řezu -
    vzniká větší prostor pro vybavení plodu),



  • • klasický, korporální (předčasný porod),
  • • obrácený T-řez (nouzové řešení při vybavování plodu při původně
    supracervikálním řezu),
  • • spirální (Chmelíkův) řez.

Skutečnost, že těhotná nebo rodička
prodělala v minulosti císařský řez, není sama o sobě indikací k
iterativnímu (opakovanému) císařskému řezu. Pokud ovšem byl předchozí císařský
řez proveden korporálním řezem, obráceným T-řezem anebo pokud jde o stav po
dvou císařských řezech, je iterativní císařský řez plně indikován, neboť
v těchto případech je významně vyšší riziko ruptury dělohy (obr. 2.10-10).