Encyklopedie

Operace ukončující porod

>
Jedná se o výkony sloužící k vybavení plodu: obraty, extrakce plodu
v poloze koncem pánevním, exprese plodu, porodnické kleště, císařský
řez a vybavení zmenšeného plodu přirozenými cestami.

Obrat zevními hmaty: plod se převádí z polohy koncem pánevním nebo polohy příčné do polohy podélné hlavičkou.

Podmínky: pohyblivost plodu (zachovaná plodová voda) a prostorná pánev.

Obrat vnitřními hmaty (viz obr. 1): obrat plodu z příčné a šikmé polohy na konec pánevní.

Podmínky: prostorná pánev, zašlá děložní branka a možná pohyblivost plodu.

vnitřní obrat plodu


Obr. 1: Vnitřní obrat plodu

Extrakce plodu: vaginální vybavení plodu při porodu koncem pánevním, když plod je již hluboko vstouplý do pánve.

Podmínky:
živý plod a vyloučení kefalopelvického nepoměru, zašlá děložní branka,
poddajné měkké porodní cesty, odteklá plodová voda. Operační výkon
provádí zkušený porodník.

Indikace: nejčastěji hrozící hypoxie plodu, specifickou indikací je stav plodu po obratu vnitřními hmaty.

Extrakce plodu se rozděluje na:

  • vybavení hlavičky,
  • totální (úplná) extrakce celého plodu,
  • parciální (poloviční) extrakce plodu.

Vybavení hlavičky (hmat
podle Mauriceau-Smellieho): při váznoucí hlavičce porodník udržuje plod
v poloze jízdmo na předloktí, do úst mu vloží prostřední prst a druhý
a čtvrtý prst se opatrně opřou o fossae carinae. Druhá volná ruka se
přes hřbet zaklesne ukazovákem a prsteníkem za raménka a prostředník
přitlačuje hlavu do flexe. Tato ruka táhne (obr. 2.).

 

konec pánevní - extrakce hlavičky


Obr. 2: Konec pánevní - extrakce hlavičky plodu - hmat podle Mauriceau-Smellieho

Následný porod hlavičky je možné řešit i instrumentálně pomocí
Piperových kleští, které je možné nahradit Simpsonovými nebo
Kiellandovými kleštěmi (obr. 3).

použití kleští
Obr. 3: Použití kleští na následnou hlavičku u porodu koncem pánevním

Totální extrakce plodu:
ukazováky porodník zaklesne postupně do přední a zadní ingviny plodu
a provede šetrný tah za dodržování osy porodního kanálu. Při tahu téměř
vždy nastane vztyčení ruček, které je třeba postupně vybavit, a nakonec
se připojí výše popsané vybavení hlavičky plodu (obr. 4).

extrakce hýždí plodu


Obr. 4: Extrakce hýždí plodu

Parciální extrakce plodu: je-li plod porozen po pupek; stejný manévr jako při vybavení hlavičky.

Při extrakci plodu je nutná přítomnost anesteziologa. Pro lepší relaxaci je výhodné podání celkové anestezie.

Exprese plodu podle Kristellera
má nahradit nedostatečnou funkci břišního lisu (7). Kristellerova
exprese byla prohlášena za postup non lege artis. Přináší vysoké riziko
z hlediska matky i plodu. Tlak na dělohu může vyvolat vyplavení
koagulačních působků (zejména tromboplastinu) do oběhu matky, kdy hrozí
vznik poruchy koagulačních mechanismů až DIC. Silný tlak na dutinu
břišní může způsobit poranění břišních (slezina, játra, děloha, velké
cévy, břišní stěna) nebo i hrudních (žebra, plíce) struktur.
Traumatismem je ohrožen i plod (CNS, skelet, dutina břišní). Výkon se
přesto provádí zcela běžně. Ke Kristellerově expresi (obr. 5) by měl
v případě nouze svolit pouze zkušený porodník, exprese se musí provést
technicky bravurně a vždy po pečlivém zvážení výhod i rizik.

kristellerova exprese


Obr. 5: Kristellerova exprese


Porodnické kleště jsou nástrojem, který zesiluje nebo nahrazuje chybějící vypuzovací síly.

Klešťový
porod (partus per forcipem) se mylně považuje za v dnešní době
zastaralý, obsoletní operační porodnický postup. Klešťový porod není
“konkurenční” porodnická operace ve vztahu k císařskému řezu. Obě tyto
porodnické operace mají své – navzájem odlišné – porodnické indikace
a podmínky.

Četnost klešťového porodu v České republice byla v roce 1999 2–3 %.

Porodnické kleště (obr. 6) dělíme:

porodnické kleště
Obr. 6: Porodnické kleště

podle pánevní roviny:
          - východové (hlavička v pánevním východu),
          - střední (hlavička v pánevní úžině nebo šíři),
          - vysoké (hlavička v úrovni pánevního vchodu);
podle konstrukce:
          - paralelní,
          - zkřížené;
podle možnosti rotace:
          - rotační,
          - nerotační;
podle národnosti autorů jednotlivých kleští:
          - anglické (Simpson, Smellie),
          - francouzské (Levret, Tarnier),
          - německé (Naegele).

Podmínky pro použití kleští:

  • živý plod,
  • prostorná pánev,
  • volné měkké
  • porodní cesty, puklý vak blan,
  • zašlá porodní branka,
  • hlavička
    musí být vstouplá a fixovaná nejméně v pánevní šíři, zcela výjimečně se
    při akutních situacích připouští možnost použít kleště na hlavičku
    plodu velkým oddílem vstouplou a pevně fixovanou v pánevním vchodu.

Indikace pro ukončení porodu per forcipem:

  • ze strany matky:
  • krvácení při porodu,
  • slabá děložní činnost,
  • onemocnění matky znemožňující použití břišního lisu;
  • ze strany plodu:
  • hrozící hypoxie plodu ve II. době porodní.

Nejčastější indikací k porodu per forcipem ze strany matky je
prodloužená II. doba porodní, nemožnost použití břišního lisu, ze
strany plodu pak hrozící hypoxie plodu ve II. době porodní.

Vakuumextrakce
plodu je porozením plodu tahem za pelotu, která je přisáta k hlavičce
plodu uměle vytvořeným podtlakem. Je to metoda dnes velmi často
používaná ve Skandinávii. Platí doporučení, že vakuumextraktor může
použít porodník, který bezpečně zvládl techniku klešťového porodu.

Vakuumextraktor (obr. 7) se skládá z přísavného zvonu, uzavřené nádoby s manometrem a z pumpy na vytvoření podtlaku.

Vakuumextraktor
Obr. 7: Vakuumextraktor


Podmínky pro použití vakuumextraktoru jsou stejné jako v případě kleští.


Indikace
jsou kromě hypoxie plodu stejné jako u porodnických kleští. Příprava
a provedení operačního výkonu jsou časově náročnější. V případě hypoxie
plodu nastávají vlivem hyperkapnie a následné vazodilatace cirkulační
změny v hlavičce plodu. Při podtlaku a následné trakci je zvýšené
nebezpečí intrakraniálního poranění (obr. 7).


Císařský řez (sectio caesarea) dělíme podle přístupu do dutiny děložní:

  • sectio caesarea abdominalis:
  • transperitonealis,
  • extraperitonealis;
  • sectio caesarea vaginalis (operační výkon, který je dnes již opuštěn).

Císařský řez se podle časové naléhavosti (důležité z anesteziologického hlediska) dělí na:

  • v těhotenství:

- neurgentní (plánovaný nebo elektivní),
            - urgentní (neplánovaný);

  • v průběhu porodu:

- neurgentní (plánovaný nebo elektivní),
            - urgentní (neplánovaný).

Z anesteziologického hlediska se císařský řez dělí na:

  • neurgentní – předem plánovaný,
  • urgentní –
    neplánovaný, ale je čas k podání neuroaxiální anestezie (např. konec
    pánevní neúplný – nožka, porodní překážka; obr. 8),
tumor vaječníku
Obr. 8: Tumor vaječníku - porodní překážka

  • akutní – sebemenší časová prodleva ohrožuje matku nebo plod (např. prolaps pupečníku, eklamptický záchvat).

Druhy řezů na děloze (obr. 9):

způsoby vedení řezu na děloze při císařském řezu
Obr. 9: Způsoby vedení řezu na děloze při císařském řezu

  • příčný supracervikální podle Gepperta (nejčastější),
  • U-řez (v případě předčasného porodu a u opakovaného císařského řezu – vzniká větší prostor pro vybavení plodu),
  • klasický, korporální (předčasný porod),
  • obrácený T-řez (nouzové řešení při vybavování plodu při původně supracervikálním řezu),
  • spirální (Chmelíkův) řez.

Skutečnost, že těhotná nebo rodička prodělala v minulosti císařský
řez, není sama o sobě indikací k iterativnímu (opakovanému) císařskému
řezu. Pokud ovšem byl předchozí císařský řez proveden korporálním
řezem, obráceným T-řezem anebo pokud jde o stav po dvou císařských
řezech, je iterativní císařský řez plně indikován, neboť v těchto
případech je významně vyšší riziko ruptury dělohy (obr. 10).

ruptura v jizvě po operaci
Obr. 10: Ruptura v jizvě po operaci (původně sectio caesarea - korporální řez)