Syndrom není vždy zákonitě spojen
s aktuálním těhotenstvím, ale může do něho časově zasahovat. Je iatrogenně
navozeným patologickým stavem - důsledkem stimulace ovariální funkce
z indikace sterility. (Incidence tohoto syndromu narůstá, i když jím trpí
pouze menšina stimulovaných žen.) Rozeznáváme tři stupně závažnosti, incidence
třetího, závažného stupně je u 0,3-1 % ze stimulovaných žen. Kritický stav
je vzácný. Má specifický ráz, vyžadující odpovídající postup.
Etiologie: příčina a patofyziologie nejsou přesně prokázány. Nejvíce pravděpodobnou
příčinou je tvorba vazoaktivní látky produkované zvětšujícími se vaječníky.
Zvyšuje významně propustnost endotelu kapilárních stěn. Důsledkem je přesun
tekutin z cévního řečiště extravaskulárně, do intersticia a dále až do
třetího prostoru - hlubokého kompartmentu.
Klinický obraz: je nepředvídatelné, u které ženy se syndrom vyvine. Obraz je především
nespecifický: ascites, hydrotorax, intersticiální nekardiální plicní edém
podobný akutnímu syndromu dechové tísně - ARDS, hypovolemický šok
s akutním selháním funkce ledvin. K jeho komplikacím se řadí
trombembolické příhody, postižení jaterních funkcí a akutní cévní mozkové příhody.
Léčba:
- Ovariální hyperstimulační syndrom se vždy spontánně upraví, příčiny odezní
a symptomy pozvolna vymizí. To trvá 1-3 týdny, v případě těhotenství
většinou déle. - Při progresi stavu směrem ke kritickým projevům je léčba symptomatická,
obdobná léčbě multiorgánového selhávání. - Je nutno doplnit deficit kolujícího objemu. Roztoky volíme podle hodnot
plazmatických proteinů, roztoky krystaloidů snadno unikají mimo řečiště. - Vyprázdní se hydrotorax z jednorázové punkce.
- Nebezpečný břišní kompartmentový syndrom při současném ascitu je častým
příznakem, s oligurií. Ascites vyžaduje velmi pozvolné, šetrné vypuštění -
často opakovanými pukcemi. Cílem prvního uvolnění je obnovení dostatečné
diurézy. - Syndrom akutní dechové tísně (ARDS) vyžaduje přechodné zařazení spontánního
dýchání za trvalého přetlaku (CPAP), v případě progredujícího plicního
edému umělou plicní ventilaci se zařazením endexspiračního přetlaku (PEEP). - Do léčby se zařadí prevence trombembolických komplikací a ischemických
mozkových cévních příhod, nejvhodněji podáváním nízkomolekulárního heparinu
v dávce přibližně 1 mg/kg t. hm. s rozložením do dvou denních dávek
po 12 hodinách.
Anesteziologické aspekty:
- Je-li indikován jakýkoli operační výkon (obr. 10.20-1), dáme přednost
celkové anestezii před neuroaxiálními blokádami. - Supinní poloha (rovně na zádech) není vhodná - snadno vznikne břišní
kompartmentový syndrom s dalším prohloubením refrakterní hypotenze (viz
rovněž kap. 10.4). - Je-li výkon odkladný, vyprázdníme nejdříve ascites, vyčkáme stabilizace
krevního tlaku a teprve poté uvedeme anestezii.