Encyklopedie

Péče o novorozence s postižením CNS

>




K postižení CNS dochází u novorozence
nejčastěji z důvodů intrauterinní či perinatální asfyxie, infekčního
onemocnění (meningitis, sepse) nebo závažné oběhové a ventilační rozlady při
jiné základní chorobě (vrozené srdeční vady, dědičné poruchy metabolismu aj.).

K hlavním příznakům patří poruchy vědomí (somnolence - kóma),
křeče, poruchy svalového napětí (hypotonie, hypertonie), apnoické pauzy,
žmoulavé pohyby úst, vegetativní nestabilita. Hlavním cílem léčby je stabilizace ventilace,
stabilizace oběhu a léčba křečí. V medikaci se doporučují na prvním místě
barbituráty - fenobarbital v úvodní dávce 20 mg/kg, dále 10
mg/kg/24 h. Po 24 hodinách léčby je vhodné monitorovat plazmatickou
hladinu pro individuální farmakokinetiku (plazmatické hodnoty 60-170 mmol/l).
Pokud křeče nereagují na předchozí terapii, jsou na druhém místě v pořadí
hydantoináty - fenytoin v úvodní dávce 20 mg/kg (rychlost podání by
neměla překročit 1 mg/kg/min pro možnost vzniku srdečních arytmií)
s následnou udržovací dávkou 4-8 mg/kg/den ve třech dávkách. Doporučovaná
plazmatická hodnota je 24-55 mmol/l. Třetí skupinou
léků jsou benzodiazepiny - diazepam 0,1-0,3 mg/kg/dávku opakovaně.

V léčbě posthypoxického edému mozku se v
současné době nedoporučuje podávání kortikoidů ani manitolu. U obou léků nebyl
prokázán jednoznačný pozitivní efekt léčby, navíc při léčbě manitolem existuje
u novorozenců s nízkou porodní hmotností riziko vzniku intrakraniálního
krvácení. Postup při léčbě posthypoxických stavů je uveden na obr. 9.7-3.