Vývoj laboratorní techniky dovoluje
prokázat nebývale nízké hodnoty farmak v tělesných tekutinách. Rovněž
lepší pochopení funkce fetální cirkulace změnilo názory kliniků na souvislosti
farmakologického ovlivnění plodu. Bylo proto nutno opravit dosavadní názory na
rychlost, jíž farmaka a jiné látky prostupují placentární bariérou.
Například v roce 1944 existovala
domněnka, že po intravenózní aplikaci thiopentalu tento barbiturát dosáhne
řečiště plodu až po 5 minutách. O 10 let později, v důsledku
zlepšených analytických technik, byly barbituráty prokázány v pupečníku
již během jedné minuty.
S velmi rychlým placentárním průnikem je nutné počítat i u opioidů
podávaných v průběhu porodu (pethidin, sufentanil, alfentanil) (1).
V roce 1961 se poprvé podařilo
prokázat lidokain v pupečníkové krvi novorozenců, jejichž matky toto
anestetikum obdržely během porodu při epidurální anestezii. Krátce nato vznikla
domněnka, že by některé nevítané neonatální reakce mohly být způsobeny příjmem
většího množství lokálních anestetik. Podařilo se například prokázat, že po
opakované epidurální nebo kaudální aplikaci mepivakainu dochází k neonatální depresi plodu,
což se klinicky projevovalo sníženou poporodní adaptací. Dnes je již
všeobecně známo, že i minimální koncentrace některých lokálních anestetik mohou
ovlivnit adaptaci, neurologické funkce a chování novorozence, a to dokonce aniž
by nastalo snížení Apgar-skóre (2).
V porodnické analgezii/anestezii se
používají metody, kdy jsou léčiva aplikována přímo nebo nepřímo do mateřského
oběhu. Podávají se především látky s centrálně tlumivými účinky, tj.
opioidy, trankvilizéry, někdy hypnotika a celková anestetika. Dlouhodobá
klinická praxe s těmito léčivy prokázala, že to jsou látky pro dospělého
člověka relativně velmi bezpečné. Aby mohly vyvolávat centrální účinky, musí
samozřejmě překročit hematoencefalickou bariéru a v CNS se pak navázat a
působit na cílové struktury, např. příslušné receptory.
Jestliže však má látka (lék) schopnost
procházet hematoencefalickou bariérou, má zcela určitě i schopnost procházet
placentou do krevního oběhu plodu a odtud hematoencefalickou bariérou do jeho
mozku. A tak může být v mozku plodu nebo novorozence dosaženo vysokých
koncentrací. Účinky vysokých koncentrací léčiv mohou u novorozence snížit
Apgar-skóre, tlumit respiraci, způsobit hypoxii a některé cirkulační obtíže. Nežádoucí účinky a
novorozenecký farmakogenní útlum spojený s poruchami časné
poporodní adaptace (snížení skóre dle Apgarové, hypotonie, ventilační
a cirkulační poruchy, centrální patologie ve smyslu útlumu CNS, či
hyperexcitace s výskytem křečí) byl v minulosti již jednoznačně
prokázán po aplikaci opioidů matce v průběhu porodu (8).
Předpokladem pro podání jakéhokoli léčiva
rodičce v perinatálním období je nejen znalost farmakologie podávané
látky, ale i znalost stavu organismu rodičky a plodu (3, 8).