Encyklopedie

Placentární přestup anestetik a svalových relaxancií

>

Průnik farmak přes placentární bariéru je
zčásti determinován na základě Fickova principu, uplatňuje se pasivní difúze,
aktivní transport i ultrafiltrace. Hlavními parametry ovlivňujícími přenos jsou
koncentrační gradient (matka - plod), krevní zásobení (uterinní a umbilikální
průtok krve) a charakter membrány oddělující kompartmenty matka - plod (stavba
a vlastnosti difúzní plochy).

Průtok krve dělohou je primárně závislý
na perfúzním tlaku (uterinním arterio-venózním tlakovém rozdílu) a děložní
cévní rezistenci. Je zřejmé, že odchylky v systémové cirkulaci matky mohou
průtok krve dělohou výrazně změnit. Mezi známé vlivy patří supinní hypotenze,
užití vazopresorických látek a přímý i zprostředkovaný vliv anestetik na cévní
tonus. Kompresivní zvýšení nitroděložního tlaku při kontrakcích omezuje přestup
látek, a proto jsou v době kontrakce u plodu zjišťovány nižší koncentrace
farmak. Významným vlivem se může rovněž uplatnit útlak či strangulace
pupečníku.

 

Rychlý průnik farmak placentou je vázán
na jejich malou molekulovou hmotnost, sníženou vazbu na bílkoviny, nízký stupeň ionizace a vyšší
rozpustnost v tucích. Této charakteristice odpovídají téměř všechna sedativa
a anestetika. Naopak přenos svalových relaxancií je relativně pomalý a
limitovaný s ohledem na jejich nízkou liposolubilitu a vysoký stupeň
ionizace.

Rozsah zasažení plodu farmaky podanými
matce závisí na komplexu mnoha faktorů - na koncentraci látky, velikosti dávky, rychlosti
podání, vstupní bráně, distribuci, rychlosti biodegradace i eliminace atd.
Všechny uvedené okolnosti jsou předmětem anesteziologické předoperační
rozvahy i východiskem pro strategii vedení celkového znecitlivění.