Encyklopedie

Plíce plodu

Na konci těhotenství jsou plod a jeho
plíce připraveny na postnatální výměnu krevních plynů. Alveolární systém je
vytvořen kolem 25. týdne těhotenství a dále se diferencuje, pneumocyty II. řádu
jsou schopny produkovat povrchově aktivní látku - plicní surfaktant
(antiatelektatický faktor) v náležitém množství od dokončeného 35. týdne
těhotenství. Surfaktant přispívá po porodu k udržování adekvátní expanze
bronchiolo-alveolárního systému na konci exspiria. In utero jsou alveoly
otevřeny v rozsahu odpovídajícím postnatálnímu objemu novorozenecké plíce
a jsou vyplněny fetální plicní tekutinou, pravděpodobně produkovanou
ultrafiltrací plicní kapilární krve a současně sekrecí alveolárními buňkami.

Cirkulace
plodu

Plicní a bronchiální cévy plodu jsou
koncem gravidity dobře vyvinuty a vzájemně propojeny a vytvářejí bohatou
perialveolární vaskulární síť. Plicní cévní řečiště je charakteristické vysokým
tlakem a nízkým průtokem. Z postnatálního pohledu relativně nízké sycení
fetální krve kyslíkem posiluje aktivní vazomotorický tonus plicní cirkulace
plodu, který se tak stává dominantním prvkem fetálního plicního oběhu, kdy jeho
rezistence převyšuje rezistenci systémové cirkulace. Placenta, která má naopak
velmi nízkou cévní rezistenci, nejnižší v rámci fetální cirkulace, tak
přednostně dostává krev ze systémové cirkulace, a tím může plnit zásadní úlohu
zajišťující optimální vývoj plodu, tj. výměnu krevních plynů a adekvátní
oxygenaci plodu (obr. 9.5-1).

Srdeční
výdej, PO_{2, PCO2 a pH plodu}

Přibližně 40 % z celkového srdečního
výdeje plodu protéká placentou. Krev přitékající umbilikálními arteriemi má PO₂
15-25 torrů (2,0-3,3 kPa). Umbilikální venózní krev, vracející se
z placenty k plodu, má PO₂ okolo 40 torrů (5,3 kPa).
Přestože proti postnatálním poměrům je PO₂ v umbilikální
venózní krvi nízké, je fetální hemoglobin nasycen přes 80 %, což je dáno
vysokou afinitou fetálního hemoglobinu pro kyslík.

Hodnota PCO₂ plodu je lehce
vyšší než u dospělých a v umbilikální venózní krvi se pohybuje mezi
35 a 45 torry (4,7-6,0 kPa). Během těhotenství je eliminace CO₂
plodu realizována hyperventilací matky. Parciální tlak CO₂ matky je
nižší než PCO₂ plodu a tento gradient přispívá k eliminaci CO₂
plodu přes mateřský organismus.

Hodnota pH v pupečníkové arteriální
krvi plodu se pohybuje v rozmezí 7,28-7,36. Nízké PO₂ a lehce
snížené pH přispívají k udržování stabilní fetální cirkulace se zachováním
již zmíněné, pro plod výhodné, vysoké plicní cévní rezistence. Nízké PO₂
a produkce prostaglandinů hrají důležitou úlohu při udržování pravolevého
zkratu na úrovni ductus arteriosus. Proto jsou relativně nízké hodnoty PO₂
a pH pro plod příznivé. Avšak jakékoli další změny PO₂ a pH a
poruchy výměny krevních plynů u plodu či později po porodu mohou velice
rychle vyústit do asfyxie, charakterizované hypoxémií, hyperkapnií a
metabolickou acidémií.

Dechová aktivita
plodu

In utero plod vykazuje asi po 30 % času
rychlé, nekoordinované, paradoxní pohyby hrudníku a břišní stěny, které jsou
spojeny s rychlou, nepravidelnou, nízkovoltážní elektrokortikální
aktivitou, podobnou té, kterou lze zachytit postnatálně v REM fázi spánku.
Těsně před porodem plod touto cestou aspiruje, a částečně i spolyká, až 600 ml
amniální tekutiny za den. Tyto "dýchací" pohyby mohou modifikovat krevní tok
tepennou dučejí.

Kompenzační
mechanismy plodu

Za normálních okolností je plod
z postnatálního hlediska relativně hypoxemický a během porodu je vystaven
porodnímu "stresu", spojenému se zvýšenou spotřebou O₂, a s
intermitentním přerušováním placentární perfúze a výměny krevních plynů. Lze
říci, že plod je svým způsobem během porodu vystaven jisté "asfyktizaci".

Plod však disponuje kompenzačními
mechanismy, které mu pomáhají úspěšně čelit porodní "asfyktizaci". K těmto
mechanismům patří: