Jak již bylo uvedeno, porod představuje
pro plod určitý stres. Plod je po několik hodin tísněn v děloze a
porodních cestách, kdy během kontrakcí je intermitentně vyvíjen na jeho tělo a
zejména hlavu značný tlak, kdy přerušovaně a opakovaně dochází k výkyvům
v oxygenaci a poklesům relativně nízkého PO2.
Poté následuje vlastní porození dítěte,
kdy definitivně zaniká fetoplacentární jednotka a kdy plod, resp. novorozenec,
zahajuje samostatnou existenci, přičemž přichází do naprosto odlišného
prostředí. Jestliže nitroděložní prostředí můžeme charakterizovat jako "vodní,
optimálně teplé, tmavé, tiché a chráněné", pak mimoděložní prostředí je svou
povahou "vzdušné, chladné, plné světla, hlučné a nechránící novorozence".
Reakcí na porod, resp. porodní stres, je
mimo jiné vyplavení vysokého množství katecholaminů (adrenalinu a
noradrenalinu). Katecholaminy se podílejí na regulaci řady adaptačních
mechanismů, potencujících resorpci plicní tekutiny v plicích, uvolňování
surfaktantu do alveolárních prostorů, mobilizaci endogenních energetických
zdrojů a jejich utilizaci, obranné mechanismy proti "chladovému stresu" či
regulaci distribuce srdečního výdeje k preferovaným orgánům - srdci a
mozku. Zvýšené hodnoty katecholaminů udržují novorozence po porodu
v bdělém stavu (dítě působí dojmem, že pozoruje své okolí), což přispívá
k vytváření vztahu matka - dítě.