Příčiny předčasného porodu se dělí na:
- přímé - infekce, poruchy placentace,
imunologické příčiny,
inkompetence hrdla děložního, choroby matky, trauma a chirurgické intervence,
abnormality dělohy, abnormality plodu;
- nepřímé - předčasný porod v anamnéze,
tělesné charakteristiky matky, vlivy zevního prostředí, sociální a profesní
příčiny (obr. 2.8-1).
Infekce matky hraje hlavní roli
v etiologii předčasného porodu a současně představuje významné riziko pro
plod. Nejčastější příčinou bývá infekce v dolním genitálním traktu, která
probíhá v drtivé většině asymptomaticky. V iniciální fázi se nejedná
o zánět v pravém slova smyslu, ale o dysmikrobii (bakteriální
vaginóza), na jejímž podkladě
dochází vlivem hormonálních změn v těhotenství k pomnožení
patogenů, které z děložního hrdla přestoupí na dolní pól plodových obalů
(amnionitis). Přestoupí-li infekce do amniální dutiny a na plod, vyhlídky plodu
na přežití se významně snižují. Přestup infekčního agens z dolního
genitálního traktu na plodové obaly a do amniální dutiny je pokládán za
klíčovou událost v etiologii předčasného porodu. Role amnia
v iniciaci porodu není plně objasněna. Amniální buňky jsou důležitým
zdrojem prostaglandinů E2. Intraamniální infekce je častá komplikace
porodů, její incidence je 0,5-3 % v retrospektivních studiích a 8-10 %
v prospektivních studiích. Zánětlivé cytokiny, zejména interleukiny 1, 6 a
8, zprostředkovávají vlivy bakteriálních lipopolysacharidů a iniciují lokální
tvorbu prostaglandinů, které působí stimulačně na myometrium. Amnionitida spolu
s děložními kontrakcemi často vede k předčasnému puknutí plodových
obalů a odtoku plodové vody. Tím se zcela otevře brána ascendentní
intraovulární infekci.