Encyklopedie

Průnik látek placentou

>




Přechod placentární bariérou je ovlivněn
průtokem krve placentou, uspořádáním maternofetální cirkulace a
fyzikálně-chemickými vlastnostmi látky.

Mechanismy průniku látek placentou:

  • • prostá difúze (respirační plyny),
  • • facilitovaná difúze (glukóza, laktát),
  • • aktivní transport (aminokyseliny, vitamin B12),
  • • pinocytóza,
  • • průnik paracelulárními otvory,
  • • metabolická konverze (riboflavin, kyselina dehydroaskorbová, leucin) -
    glukuronidizace, sulfurace, acetylace, konjugace s glutathionem.

Stupeň difúze závisí na povrchové ploše
dostupné pro
transfer, na rozdílu koncentrací v oběhu matky a plodu, na
tloušťce placentární membrány a na difúzní konstantě dané látky. Ta je určena molekulovou
hmotností, prostorovou konfigurací, stupněm ionizace, liposolubilitou. Za
fyziologických podmínek je pH plodu o 0,10-0,15 nižší než pH matky. To
vede k akumulaci slabých bází v plodu. Vazba látek na proteiny
snižuje jejich transport přes placentu. Transfer proteinů z matky na plod
je velice nízký s výjimkou IgG, jejichž aktivní transport začíná za
fyziologických podmínek ve 32. gestačním týdnu a progresivně se zvyšuje do
konce těhotenství. Aminokyseliny jsou do fetálního oběhu transportovány aktivně.
Vyjma kyseliny arachidonové, která je u plodu ve vyšší koncentraci (fetální
tvorba), prostupují placentární bariérou všechny volné mastné kyseliny.
Triglyceridy placentou neprocházejí. Glukóza je jediným zdrojem energie pro
plod, facilitovaná difúze, kterou je transportována, je závislá na dodávce
kyslíku. Glykémie matky je vždy vyšší než glykémie plodu. Přenos není závislý
na inzulinu. Průchod vody placentou je řízen osmotickými a hydrostatickými silami.