Encyklopedie

Zajištění oběhu

>




Ventilační rozladu provází často u
novorozence i oběhové selhání. Mezi známky oběhového selhání patří:

  • • klidová tachykardie (nad 160/min),
  • • hůře plněný periferní puls,
  • • prodloužení času rekapilarizace nad 3 s,
  • • mramorování kůže a
  • • nehmatná játra (důsledek hypovolémie).

Objektivizace nálezu v předtransportní péči je obtížná. Z dostupných metod je to snad jen echokardiografické vyšetření, které však
musí provádět lékař se zkušenostmi v dané problematice.

Zajištění
vstupu do cévního řečiště

Vždy dáváme přednost zavedení i.v. kanyly
do periferního řečiště. U novorozenců těsně po porodu nebo v několika
následujících dnech je možná kanylace umbilikální žíly. Umbilikální žíla je
vždy dobře dosažitelná, snadno kanylovatelná, je lokalizovaná v proximálním
pólu pupečníku. Poměrně častou komplikací kanylace pupečníkové žíly je zavedení
katétru do drobných jaterních větví. Zjistíme to tak, že po 4-5 cm zavedení
kanyla naráží na elastický odpor a nelze aspirovat krev. V tomto případě
je možné použít žílu k podání léků v rámci urgentní resuscitace, nikoli
však k resuscitační péči a kontinuálnímu podávání inotropních látek (hrozí ischémie tkáně). Tam, kde
není možné zajistit předchozí vstupy, přichází v úvahu intraoseální
podání léků. Intraoseální jehla se zavádí pod tuberositas tibie do mediální
plochy. Touto cestou lze podat všechny léky nutné k resuscitaci včetně
infúzních roztoků (krystaloidy i koloidy). K zajištění vstupu do cévního
řečiště je nevhodné používat injekční jehly, preparaci žíly, popř. v akutním
stavu kanylovat centrální žílu.

Léky
používané v léčbě oběhového selhání

Léčba asystolie nebo těžké bradykardie
adrenalinem, stejně jako léčba metabolické acidózy pomocí NaHCO3
byly probrány v kap. 9.6.

Podpora oběhu katecholaminy vyžaduje pečlivé sledování krevního tlaku. Neinvazivní způsob monitorování
oběhově alterovaného novorozence může vést k chybným diagnostickým a
terapeutickým závěrům. Invazivní monitoring TK je nezbytný. Zvláště u
novorozenců s nízkou porodní hmotností je důležité udržovat TK v úzkém
fyziologickém rozmezí. Podává se dopamin v dávkách do 10 mg/kg/min, optimálně do 7 mg/kg/min. Tam, kde je prokázána porucha
kontraktility myokardu, doplňujeme léčbu dobutaminem v dávce 2-20 mg/kg/min. Je nutné se vyvarovat
bolusového podání, které může u nezralých dětí být příčinou intrakraniálního
krvácení.

Volumoterapie: při hypovolémii doplňujeme efektivně cirkulující objem krystaloidy nebo
koloidy. Z krystaloidů můžeme podat 1/1 fyziologický roztok nebo 1/1
Ringerův roztok. Dávky jsou stejné jako u koloidů a musí respektovat potřebu
pacienta. Z koloidů používáme albumin v dávce 10 ml/kg/dávku. Postup
při léčbě oběhového selhání ukazuje obr. 9.7-2.