Darja

Darja, která má svátek dnes podle občanského kalendáře, má několik variant původu. Podle jazykovědců se jedná o domáckou formu ruského jména Dorofeja čili o naši Dorotku. Základem je řecké jméno Dórothéa, "Boží dar". Podle druhé varianty může jméno vycházet z perského Dárajavauš, tj. řecky Dáreios, což znamenalo "mocný".

Domácí podoby: Darka, Darin(k)a, Daruš(ka), Darijka ap.
Slovesky: Dária
Německy, anglicky, holandsky, polsky, italsky, španělsky, francouzsky: Daria
Rusky, bulharsky: Darja
Srbochorvatsky: Darija

 

Jmeniny: 10. dubna

A skutečně, nejznámějším nositelem tohoto jména se stal mocný perský král, který žil na přelomu 5. a 6. století před Kristem a chystal se vojenskou silou pokořit své řecké sousedy. Mocný a silný sice byl, Řeky však neporazil. Jeho říše se postupně rozpadla a zbylo pouze jeho jméno. Během staletí se rozšířilo zvláště ve východních evropských zemích a začaly je přijímat i ženy. Darja je jméno trvale oblíbené v Rusku (jeho domácí formou je tam dokonce i Dáša) a z Ruska - zvláště s legionáři po první světové válce - přišlo i k nám.

V církevním kalendáři má ve stejný den svůj svátek Michael de Sanctis. Narodil se 29. září roku 1591 ve Vichu (Španělsko) a již ve dvanácti letech vstoupil v Barceloně k trinitářům a později k bosým trinitářům v Pamploně. Jeho spolubratři ho zvali "extatikem", protože často upadal do extází. Zemřel 10. dubna 1625 a o 150 let později byl svatořečen.

Další oslavenkyní stejného dne je hraběnka Magdalena z Canossy. Tato vzácná žena se narodila 2. března 1774 ve Veroně (Itálie), již v útlém dětství ztratila oba rodiče. Krátce žila v karmelitánském klášteře a posléze se rozhodla, že se bude starat o veronské sirotky. Ujímala se opuštěných dětí a poskytovala jim stravu, přístřeší i výuku. Podařilo se jí shromáždit peníze a roku 1808 zřídila ve čtvrti sv. Zenona sirotčinec. Část dětí zde přímo bydlela, ostatní do školy jen docházely. Tento dům se stal počátkem kongregace nového řádu kanosiánek. Magdalenu podporoval vydatně především rakouský císař František I., který věnoval jejímu řádu několik starých a opuštěných klášterů, kde mohla zřídit nové stanice pro svou společnost. Papež Lev XII. schválil její řád v roce 1828. Kongregace se stala velmi oblíbenou a rozšířila se především v Číně, Indii a Anglii. Magdalena z Canossy zemřela 10. dubna 1835 ve Veroně a papež Pius XII. ji 7. prosince 1941 prohlásil za blahoslavenou.

 

 

Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha 1999
LIBRI