Jana

Dnešní oslavenkyně Jana má stejný význam jako několikrát již zmiňovaný Jan.

Jan a Johan existovalo vždy mnoho. Historicky nejstarší je asi Jana, která doprovázela Ježíše. Byla prý manželkou správce Chuzy. Spolu s ostatními ženami se stala svědkyní vzkříšení svého Mistra.

I naše dějiny znají ženy, které toto jméno nosily, dvě byly dokonce královnami. Starší Johana Bavorská byla první manželkou krále Václava IV. Českou vladařkou byla korunována roku 1370, roku 1376 spolu s manželem přijala i korunu římskou. Jejich manželství však nepatřilo ke šťastným. Nebylo požehnáno dětmi, a navíc Johana zemřela 31. prosince 1386 na následky zranění, které jí způsobil lovecký pes jejího manžela. Druhá královna měla osud šťastnější. Jmenovala se Johana z Rožmitálu a českou královnou byla od 8. května 1458. Byla dcerou Jana z Rožmitálu, od roku 1450 byla druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Patřila k jeho nejdůvěrnějším rádcům a po jeho boku osvědčila úžasný politický rozhled. V roce 1470 se za nepřítomného manžela úspěšně ujala i obrany Čech proti vojskům uherského krále Matyáše Korvína. Po Jiřího smrti žila na Mělníku, politiku však neopustila a velice se zasadila o to, aby byla naplněna politická závěť jejího manžela. Pomohla na český trůn polským Jagelloncům.

Domácí podoba: Jája, Janka, Janča, Jajka, Jani(na), Janička, Janice, Janík, Jaňule, Jaňák, Januška, Janinka, Jaňulka, Janulice, Jandulka, Jenka, Johanuška, Honzina, Nia, Inka aj.
Slovensky, holandsky, srbochorvatsky: Jana
Anglicky: Jana, Jane, Jayne, Jean(ne), Joann(a), (osamostatnělou domáckou podobou je) Jenny
Francouzsky: Jeanne
Německy: Johanna, Jane, Jenny
Dánsky: Jan(n)e
Norsky, švédsky: Jana, Jane
Italsky: Giovanna
Španělsky: Juana
Maďarsky: Janka
Polsky, latinsky: Joanna
Bulharsky: Ivana, Jan(k)a
Rusky: Ivanna, Ioanna

U nás patří k neoblíbenějším jménům, Johana oblíbena, Johanka ojedinělá

Jmeniny 24. květen

Český církevní kalendář uvádí ve stejný den Vincence, ale našli bychom jej i 5. dubna a v občanském kalendáři 14. dubna. Vincenc či Vincent vznikl z latinského vincentius, což znamená "vítězící" nebo "vítězný".

Dalším světcem je i Šimon Stylita Mladší. Narodil se roku 521 v Antiochii, už jako dítě vstoupil do kláštera. Ve věku dvanácti let přijal jáhenské svěcení a vystoupil na svůj první sloup. Jeho vzorem byl totiž Šimon Stylita Starší, poustevník na sloupu. Asi po 11 letech se uchýlil do samoty a vystoupil na Mons admirabilis ("Hora zázraků"), kde seděl na dalším sloupu. Kolem něho se shromáždilo mnoho žáků, kteří zprvu bydleli v chatrčích. Za Šimonova vedení a za pomoci jeho matky Marty vznikl nakonec klášter se sloupem ve středu; na ten vystoupil Šimon 4. června 551 a neopustil ho po neuvěřitelných 40 let! Zemřel 24. května 592 v Antiochii. Po své smrti byl Šimon pochován v klášteře vedle své matky.

Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha 1999
LIBRI