Kamila je ženským protějškem Kamila. Pochází od římského příjmení Camillus. Slovo camillus nebo camilla představovalo v latině "hocha nebo dívku vznešeného původu, kteří byli vhodní pro posvátnou chrámovou službu".
Domácí podoby: Kamka, Kama, Kamča, Kamík, Kamuš(ka), Kamilka, Míla, Kami, Kamiluna, Kamiluška ap.
Slovensky, polsky, srbochorvatsky: Kamila
Anglicky, italsky, dánsky: Camilla
Německy: Kamilla, Camilla
Francouzsky: Camille
Španělsky: Camila
Norsky, rusky, maďarsky: Kamilla
Portugalsky: Camila, Kamilla
U nás velmi oblibeno.
Jmeniny: 31. květen
V českém církevním kalendáři je spolu s Kamilou připomínán svátek Navštívení Panny Marie. Předmětem tohoto svátku je biblická zpráva o Mariině návštěvě u její příbuzné Alžběty poté, co jí bylo oznámeno, že se jí narodí syn. Zároveň se věřívalo, že se v hodinu setkání uskutečnilo také posvěcení Jana Křtitele v lůně jeho matky Alžběty. Tyto biblické události hluboce uchvacovaly mysl a fantazii středověkých lidí. Byli to především františkáni, kdo z této vzpomínky učinili slavnostní památku. Jejich řádový generál Bonaventura ji zavedl roku 1263 pro celý řád, za den svátku byl vybrán 2. červenec. Církevního schválení se svátek dočkal za Urbana VI. a po jeho smrti znovu za Bonifáce IX. v roce 1389. Ale teprve Pius V. jej přijetím do všeobecného kalendáře svátků učinil závazným pro celou církev. Nový římský kalendář jej přeložil na 31. květen. Jako důvod se uvádí, že doba mezi slavností Zvěstování Páně a připomínkou narození Jana Křtitele se lépe shoduje s obsahem evangelia.
V římském církevním kalendáři má svátek Petronila. Petronila byla mučednicí raně křesťanského Říma. Jisté údaje o ní sice bohužel chybějí, ale její hrob se přesto našel v Domitilliných katakombách v Římě. Petroniliny ostatky přenesl roku 757 papež Pavel I. do chrámu sv. Petra poté, co si vyvolil Pipin Mladší tuto mučednici za svou patronku. Mauzoleum u sv. Petra, v němž se uchovávají Petroniliny ostatky, se později stalo franskou královskou kaplí. Legenda říká, že Petronila byla dokonce Petrovou dcerou. To se ovšem vysvětluje jednak podobností jmen, jednak blízkostí hrobů obou světců. Těžko říci, má-li tato legenda pravdivé jádro. Dnes je Petronila patronkou Říma, poutníků a cestujících. Je většinou znázorňována, jak se modlí a okolo jsou mnohé další atributy (mučednická koruna, palma, delfín, koště a klíč). V obrazárně v Sieně znázorňuje malba od Sana di Pietro (15. století) scénu, jak Petr uzdravuje Petronilu z horečky.
Další světicí tohoto dne je Mechtilda z Diessenu. Mechtilda přišla na svět počátkem 12. století jako dcera hraběte Bertolda II. na rodinném zámku v Andechsu na Amerském jezeře. Ve věku pěti let ji rodiče předali na výchovu k augustiniánkám do blízkého Diessenu. Už brzy po příchodu projevovala dívka hlubokou zbožnost a trávila mnoho hodin na pobožnostech, a tak nebylo divu, že si zvolila duchovní cestu životem. Stala se řeholnicí a posléze i augustiniánskou kanovnicí v klášteře sv. Štěpána v Diessenu. Poté, co Mechtilda zastávala několik let úřad převorky, jmenoval ji augsburský biskup abatyší kláštera Edelstetten blízko Krumbachu v bavorském Švábsku (1153). Skromná řeholnice zprvu toto jmenování odmítla, považovala je za nezasloužené. Do celé záležitosti se však vložil samotný papež Anastasius IV. a převzetí úřadu jí nařídil. Mechtilda se chopila práce energicky, v krátké době reformovala zdejší klášterní život. Když však usoudila, že její práce je skončena, vrátila se po několika letech zpět do Diessenu. Tam 31. května 1160 v pokoji zemřela. V roce 1468 byly její ostatky vyzvednuty a o dvacet let později (1488) pochovány v klášterním kostele v Diessenu. Mechtildiny ostatky lze dodnes vidět v diessenském klášterním kostele Nanebevzetí P. Marie ve skleněné rakvi. V kraji kolem Amerského jezera požívá Mechtilda ještě dnes velké úcty.
Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha 1999
sdílet