V občanském kalendáři má dnes svátek Karina či Karin. V této podobě splynula dvě stejně znějící jména různého původu: italské Carina (jeho význam je "hezká, milá") a severská zkrácenina Kathariny - v tomto případě má význam "čistá a cudná". Jméno je oblíbeno u nás i po celém světě.
Ve 2. pádě je v češtině tvar Kariny, ve 3. pádě Karině, popř. se jméno neskloňuje.
Domácí podoby: Kar(k)a, Karinka, Karuše, Karuška, Rina aj.
Slovensky, německy: Karin(a).
Polsky: Karin(a).
Maďarsky: Karina.
Švédsky, dánsky: Karin, Karen.
Anglicky: Karen.
Francouzsky: Carine.
Italsky: Carina.
Španělsky: Karen, Carina.
Jmeniny: 2. ledna
Podle církevního kalendáře má ve shodný den svátek Basil. Jméno vzniklo z řeckého basileios a znamená "královský". Jeho novodobější formou je Vasil.
Tento týden si připomínáme patrona východního mnišství Basila Velikého, který se narodil roku 330 v maloasijské Caesareji v Kappadokii (dnes Kayseri, Turecko). Basil byl velmi všestranný člověk. V Cařihradě a v Athénách studoval právo, lékařství i rétoriku. Jeho spolužákem a dobrým přítelem byl Řehoř Nazianský Mladší, který má dnes shodou okolností také svátek. Na svých četných cestách poznal Basil život poustevníků a po jejich vzoru se sám usadil v lůně divoké přírody. Přítel Řehoř ho brzy následoval a oba pak trávili život v nejpřísnější prostotě, samotě a meditacích. Po nějaké době se Basil vrací mezi lidi, v roce 364 přijímá od arcibiskupa Eusebia z Caesareje kněžské svěcení a po jeho smrti je jmenován na jeho místo. Zemřel 1. ledna roku 379. Odešel v něm neúprosný bojovník za mír a klid uvnitř církve, vynikající teolog a v neposlední řadě i skvělý kazatel. Patřil bezesporu k největším osobnostem církevních dějin. Památka sv. Basila se v některých kalendářích slaví také 15. června, kdy byl vysvěcen na biskupa, a 31. ledna.
Další oslavenec se v tomto týdnu jmenuje Řehoř Nazianský Mladší. Jméno Řehoř je také řeckého původu a v originále zní gregorios, což znamená "pozorný" nebo "bdělý".
O jeho přátelství s Basilem Velikým jsme se již dozvěděli. Po létech poustevnického života i on odešel z dobrovolné samoty a stal se kazatelem v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko), kde rychle dosáhl velké proslulosti. Všechny své současníky prý udivoval svým zanícením a hlubokými znalostmi. Brzy po svém příchodu zde nechal postavit kostel zvaný Anastasis, kde pronesl svoje nejproslulejší kázání. Dokázal oslovit i samotného císaře Theodosia I., který jej osobně uvedl do chrámu sv. Sofie. O rok později jej zvolili biskupem kónstantínopolským. Zakrátko však Řehoř svůj úřad složil. Jak už to bývá, měl samozřejmě i plno nepřátel. Ještě dva roky řídil ze setrvačnosti diecézi v Nazianzu, zdejší obyvatelé jej však natolik otrávili, že nakonec odešel i odtud. Znechucen lidskou malostí a zlobou, vrátil se na venkovský statek zděděný po rodičích. Složil tam přes pět set básní s tematikou ryze duchovní i přírodní, inspirovaných krásou okolní krajiny. Jeho dílo svědčí o jasné inteligenci a zvláště o velkém křesťanském humanismu. Dochovaná kázání platí i dnes za mistrovská díla. Kvůli svým skvělým veršům se stal Řehoř také patronem básníků. Řehořova památka se mnohde slaví ještě 9. května a ve východní církvi také 19. a 25. ledna. Na dochovaných obrazech bývá Řehoř znázorněn sedící za psacím pultem a se vznášející se holubicí, symbolem Ducha svatého, nad hlavou.
Zdroje:
Knappová M. Jak se bude jmenovat, Academia, Praha, 1978
a www.libri.cz
sdílet