Liliana

Dnes uvádíme jméno Liliana, která má v občanském kalendáři svátek. Toto jméno se rozšířilo prostřednictvím angličtiny a jedná se o odvozeninu ze jména Alžběta, po anglicku Elizabeth. Je ovšem možné, že základem je latinské slovo lilium, což je název překrásné a ušlechtilé květiny lilie. Liliana je tedy stejně jako tato květina symbolem čistoty.

Domácí podoby: Lila, Lilka, Lilinka, Lili, Lian(k)a ap.
Slovensky, italsky, španělsky: Liliana
Holandsky: Lili(an)
Švédsky, dánsky: Lilian, Lilly
Norsky: Lil(l)ian, Liljan
Anglicky: Lil(l)an
Německy, polsky: Lilia(na)
Rusky: Liliana, Lilija
Bulharsky: Lil(ij)a, Liljana
Srbochorvatsky: Lilijana
Maďarsky: Liliána

Běžně užíváno.

Jmeniny 25. února

Jméno Valburga má staroněmecký původ a vykládá se doslova jako "mocný hrad" či přeneseně "mocná ochranitelka". Dnešní světice taková skutečně byla, neboť má velké množství patronátů. V prvé řadě ochraňuje šestinedělky, rolníky, ale také domácí zvířata, pomáhá modlitbou při kašli, kousnutí psem i při vzteklině. Z tohoto výčtu je patrné, že Walburga, Valburga nebo také Walpurga patří k velice uctívaným svatým. Pocházela z významné rodiny, byla dcerou Richarda z Wessexu a Wunny. Její sestrou byla svatá Wilibalda a bratrem svatý Wunibald. Narodila se okolo roku 710 v Anglii a výchovu dostala v klášteře Wimnorne. Jejím strýcem byl svatý Bonifác, který povolal mladou dívku do Německa, kde sám úspěšně působil. Walburga se zde stala řeholnicí v klášteře Tauberbischofsheimu. Po smrti bratra Wunibalda (761) převzala vedení podvojného kláštera v Heidenheimu, který její bratr založil. Svou misijní činností mezi zdejším obyvatelstvem velice přispěla k rozšíření křesťanství. Walburga zde zemřela 25. února roku 779. V bývalém klášterním kostele, nyní evangelickém, stojí ještě dnes dva gotické náhrobky. Jeden patří Walburze a druhý jejímu bratru Wunibaldovi. Její ostatky jsou však také v Monheimu a Eichstättu, kde stojí překrásný kostel sv. Walburgy, dostavěný roku 1706. Její ostatky sem přinesl již roku 870 biskup Otgar. Jsou uloženy v podzemní kryptě, kde leží v kamenné schránce za železnou mříží. V tomto kostele je také uchováno jedno z jejích nejstarších zobrazení. Jedná se o dřevěnou bustu z 11. století. Řeholnice je znázorněna s korunou, žezlem a jablkem. Je to odkaz na její šlechtický původ. I přes svůj vznešený rod byla tato světice uctívána především v lidových vrstvách. Její jméno nesou nesčetné kostely a kaple nejen v Evropě, ale i v Americe. Také mnoho klášterů a měst si ji zvolilo za svoji ochránkyni. Vedle již uvedeného Eichstättu postupně vznikla další centra uctívání i v Sandweieru, Scheeru, Lambergu u Chamu, Ehrenburgu u Forchheimu a ve Walburgu v Alsasku. Jedna zajímavost se traduje k jejímu hrobu. Na kamenné desce jejího náhrobku v Eichstättu se objevuje tekutá sraženina, jíž se přičítá léčivá moc. Zdejší lidé ji rozesílají do celého světa pod názvem Walburžin olej. Známá Valpuržina noc z 30. dubna na 1. květen však nemá s touto Walburgou nic společného.

Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha, 1999LIBRI