V občanském kalendáři má dnes svátek Slavomír.
Je to jméno slovanského původu a vyskytuje se i ve starší polštině a bulharštině. Podle významu je nosí člověk, jenž "slaví mír". Slavomíra najdeme v různých pověstech a pohádkách, ale po známější historické osobnosti bychom pátrali marně. Podobný osud má Mnislav, staré české jméno, vykládané jako "pomni své slávy", jinak řečeno "pamatuj na svou slávu". Z Mnislava je prý vytvořen i zkrácený tvar Mnata či Mnatek.
Mnatu známe ze Starých pověstí českých. Vládl prý jako třetí kníže po Přemyslu Oráči.
V českém církevní kalendáři dnes najdeme Vincence, ale též Vincenta. Jméno má latinský původ a znělo Vincentius. Vzniklo ze slova vincens, tj. "vítězící". Staročeskou formou je Čeněk.
V kalendáři jsou dnes dva nositelé tohoto jména. První Vincenc měl přívlastek "ze Zaragozy". Stal se prvním mučedníkem ze Španělska a je jedním z nejuctívanějších světců Iberského poloostrova. Jeho postava je však opředena legendami, ve kterých pravdy najdeme jen poskrovnu. Vincenc se narodil někdy ve 3. století v Huesce (Španělsko). Stal se křesťanem a po nějakém čase začal vypomáhat jako arcijáhen biskupu Valerovi v severovýchodním Španělsku. Záhy poté, za císaře Diocletiana, vypuklo velké pronásledování křesťanů. Vincenc byl zajat a vsazen do vězení ve Valencii. Zde prožil velice krutá mučení, kterým nakonec podlehl. Mrtvé tělo zašili vojáci do volské kůže a hodili do moře. Vlny je však vyplavily, a tak mohou být dnes jeho ostatky uctívány nejen v Římě, ale i v Paříži, Metzu, Chartres, Besanćonu a v Le Mans. Vincenc ze Zaragozy se vždy těšil velké úctě. Stal se cechovním patronem vinařů, námořníků, pokrývačů, dřevorubců, výrobců cihel, hrnčířů a drvoštěpů. Zvláštní význam má dnešní den pro vinaře - Vincencův paprsek prý přináší ovoce a dobré víno. Na mnoha místech je jeho svátek chápán jako střed zimy, často i jako den "ptačí svatby". V Dolním Rakousku a v části Burgundska se konají dnešního dne Vincencovy trhy a taneční zábavy. Tento světec zaměstnal také řadu umělců. Mezi jinými prosluly Vincencovy obrazy na čtyřech kobercích v Historickém muzeu v Bernu (1515) nebo na oltáři farního kostela hornorakouského Hallstattu (kolem roku 1520).
Druhý Vincenc se jmenoval Pallotti a narodil se v zámožné římské rodině 21. dubna roku 1795. Duchovní službě se věnoval takřka celý život. Již v roce 1818 přijal katolické svěcení a až do své smrti působil ve svém úřadě v Římě, kde byl velmi oblíben. Stal se průkopníkem tzv. Katolické akce (tím je míněn církevně uznaný, organizovaný laický apoštolát). Vedle toho se zvláště staral o vězně. Ostatně všichni lidé v nouzi k němu měli přístup kdykoliv. Aby byla jeho pastorace ještě účinnější, založil Vincenc Pallotti společnost katolického apoštolátu, tzv. pallotiny (1835). Nejprve zde pracovali jenom kněží, ale záhy i mnoho laiků. V roce 1843 založil podobnou organizaci i pro ženy. Vincenc zemřel 22. ledna roku 1850 v Římě a byl pochován v kostele S. Salvatore in Onda. Papež Jan XXIII. jej 20. ledna 1963 svatořečil a od té doby je také patronem kněžského misijního svazu.
Zajímavé také je, že svátek sv. Vincence je vlastně christianizací pohanského boha slunce Apollóna. Počasí dnešního dne charakterizuje, jaká bude tento rok úroda.
"SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM. VÍTĚZOVÉ SE BEZ CTI VŽDYCKY NĚJAK OBEJDOU."
(N. N.)
Zdroj: www.libri.cz
sdílet