Svátek Tří králů, Zjevení Páně.
Dnešního dne se shodují všechny křesťanské kalendáře na tom, že mají svátek "Tři svatí králové", jak se svátek dříve nazýval. Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Páně, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnění božstva. Proto se také tento svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. "Boží zjevení"). Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémě navštívili tři králové. Dozvíme se, že "...mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: <
Dnes již víme, že to, co se mudrcům zjevilo, nebyla kometa, kterou vídáme, jak se vznáší nad vyřezávanými či malovanými jesličkami. Dostala se nad ně jenom díky proslulému malíři Giottovi di Bondone, který s úžasem pozoroval koncem léta roku 1301 Halleyovu kometu. Byla tehdy mimořádně jasná a děsivá. Pod dojmem tohoto úkazu ji později namaloval nad tříkrálovou scénu na stěně kaple v Padově. A další malíři tak činili po něm. Dnešní poznatky dokazují, že "betlémská hvězda" byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. Došlo k ní roku 7 před Kristem. Je zajímavé, že Kristus byl opravdu o sedm let starší, než se léta tvrdilo. K prokázané chybě v letopočtu došlo při dodatečné úpravě ve 3. století. Slavnou trojkonjunkci vypočítal již Johannes Kepler, hvězdář, matematik a astronom světového významu, působící od roku 1600 v Praze. Při hvězdné události onoho roku 7 před Kristem muselo nastat skutečně veliké světlo - a hlavně se o ní opravdu předem vědělo. Starověcí astronomové a astrologové byli na vysoké úrovni a oba obory spolu úzce souvisely, dokonce se i podporovaly. Jupiter byl hvězdou Boha, Saturn hvězdou Židů a všeobecně se čekalo narození židovského krále, který změní svět. Pro trojí konjunkci obou planet jsou dnes dokonce i archeologické doklady. Při výzkumu starobabylonské lokality v povodí Eufratu našel německý archeolog P. Schnabel hliněné tabulky, kde je popsáno pozorování nebeské klenby na starověké hvězdárně Sippar. I zde je zpráva o zmíněné hvězdné události.
Jména oněch východních mudrců - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - však vycházejí pouze z tradice a se vší pravděpodobností jde o jména dodatečně vymyšlená. Měla zřejmě symbolizovat tři významná kulturní centra starověkého Východu: Caspar je jméno perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Dnes si tuto slavnou událost připomínáme tím, že pán domu napíše na rám dveří svého domu "královské" iniciály - například pro letošní rok 20 + C + M + B + 00. Tři písmena bývají také odvozována od věty Christus Mansionem Benedicat, což znamená "Kriste požehnej toto obydlí". Paní domu pro změnu vykouří kadidlem všechny místnosti v domě. Platí také pravidlo, že na večer Tříkrálový (dvanáctá noc po Vánocích) musí být odstraněny vánoční ozdoby.
Centrem uctívání Tří králů bylo a je město Kolín nad Rýnem, kde mají překrásný relikviář, ve kterém jsou uloženy domnělé ostatky slavných mudrců. Byly sem převezeny z kostela sv. Eustorgia z Milána. Biskup Eustorgius, podle něhož je chrám pojmenován, dostal ostatky Tří králů od byzantské císařovny Heleny. Eustorgiův nástupce v Miláně Protasius nechal v chrámu postavit sarkofág, ten je ovšem dnes již prázdný.
"KRÁLOVÉ PRONÁSLEDUJÍ SVÉ ŠAŠKY JEN Z KONKURENČNÍ ZÁŠTI."
(G. Laub)
Zdroj: www.libri.cz
sdílet