bolest

Dobrý den, je mi moc líto, co se vám přihodilo. Smrt dítěte je asi ta největší bolest, kterou člověk může mít. Je naprosto srozumitelné, že je to pro Vás tak těžké. Sama píšete, že dceru Vám nic nenahradí - a tak to je. I když zemřela, pořád patří do vaší rodiny, bude v ní mít své místo pořád. Nemyslím si, že vadí, když vás syn někdy uvidí plakat. Řekněte mu, že pláčete, protože jste smutná z toho, že jeho sestra zemřela. On je sice ještě malý, nechápe co je to smrt, ale na druhou stranu to dává prostor k tomu, aby se i o dceři doma mohlo mluvit a mluvilo - a to i v budoucnosti (i to čekané miminko by se mělo dovědět, že má sestru). I to Vám pomůže při vyrovnávání se s její smrtí. To, že pláčete, uvědomujete si její ztrátu a truchlíte je pro vyrovnání se s jejím odchodem hodně důležité. Nebraňte se tomu. Možná vám to přinese i úlevu a když si to dovolíte, nebude Vás pláč zasahovat tak často.To, že se vám daří se s její ztrátou smířit nepoznáte podle toho, že to už nebude bolet, ale že ta bolest bude snesitelná a dovolí vám normálně fungovat. I po letech vás smutnění určitě přepadne, jen to nebude tak silné a rychleji to odezní. Co se týče dítěte, které teď čekáte - myslím si, že Váš pláč (ten úlevný) je pro něj mnohem méně ohrožující než kdybyste to všechno držela v sobě a snažila se tvářit jakoby nic. Pokuste se obě věci od sebe oddělit - dovolte si truchlit nad ztrátou dcery a jindy se radovat a těšit z miminka. Myslím, že je těžké procházet tím sama. Neuvažovala jste o návštěvě psychologa, který by vás mohl nějakou dobu provázet? Pokud byste chtěla a jste někde z okolí Prahy, napište mi do poradny na sebe kontakt a můžeme se potkat a probrat vše v klidu osobně. Pokud ne, napište mi odkud jste a já se pokusím pro Vás někoho najít. Opatrujte sebe, syna i miminko. Dana