dětský vzdor

Dobrý den, Veroniko, jsem ráda, že píšete, dokážu si živě tu cestu domů představit. Naše děti sice žádné válendo neprovozovaly, ale ječet umí všechny výtečně. A pohledy na krkavčí matku, tak ty znám docela důvěrně. Ale pamatujte, že Kamilka je vaše dítě a všechno co spolu děláte nebo neděláte může být každému ukradené a nikomu do toho nic není, tak ať čumákují jak chtějí. S Kamilkou musíte určit pravidla, abste se spolu i za toho řevu byly schopné domluvit. Já bych jí dala na zadek, protože válení po zemi bych asi neunesla. Řvát klidně může ale musí jít. Je dobré vědět, za co je ochotná danou činnost vyměnit a nabídnout jí to, za to že dojde domů. Vysvětlit jí, že musíte domů, protože by jí vosy mohly udělat bolístku....... že jí nemůžete nosit,protože máte v bříšku miminko.... S dvouletými se dá docela dobře už komunikovat, nesmíte lhát a musíte plnit sliby, děti jsou strašně chápavé, ale musíte jim věřit. Zkuste nějaký atlas těla, nebo knihu o dítěti a matce a ukažte obrázky s maminkou, která má v bříšku miminko. Vysvětlujte, že to bolí a že to miminku ubližuje, ale že mu dělá dobře, když slyší, jak Kamilka maminku poslouchá a že mamince pomáhá chodit na procházky a vede jí za ruku........ Řvaního si určitě ještě užijete, ale bylo by dobré umět něčím zklidnit ať už hrozbou, výměnou, plácnutím, úplatou........... U nás to bylo různé, Janě jsme vyhrožovali studenou sprchou a když jsme chtěli, aby přestala ječet, chtěli jsme aby nám řekla, co hrozného jsme jí udělali, jenže musela přestat řvát, protože jinak bychom jí nerozumněli. Honzík je děsný ufňukánek, to je snad ještě horší než když řvou, je k nezastavení pořád něco mele a fňuká a fňuká bez důvodu. Záleží na tom, co dělá a jediné, co na něj platí je zvýšený hlas a jasný rozkaz, co má dělat. Jiřík začal teď hodně prosazovat vlastní zájmy a vzteká se celkem ukázkově a jelikož je dost sebevědomý, tak vzdoruje i mně nebo manželovi do očí a to jste ve stavu, kdy nevíte jestli mu nejdřív urazíte hlavu nebo ho zašlapete do země..., tak ho jednoduše vyhodím někam třeba do koupelny nebo do pokoje a řeknu mu, aby se vrátil až bude můj hodný Jiřík, že s tímhle řvounem a vzteklounem se nebavím. On se tam poctivě ještě tak pět minut vzteká, zkouší otevřít dvěře a když se zeptám, jestli je to muj hodný Jiřík klidně řekne, že je furt vzteklej a zase zaleze, ale nakonec přijde ten hodný, dám mu pusu uděláme rádi rádi a je to. Kamilka navíc momentálně očekává svého soka, se kterým se bude muset o maminku dělit, takže má nejen věk na své vzdory i důvod. Já jsem pro vysvětlování jakýmkoliv způsobem, i když to zní drsně, ale je potřeba vědět jak na své dítko a hlavně nedat se jím ovládat. Držím palce a věřte, že v tom určitě nejste sama. Krásný den. Martina Procházková