Jak odejít či řešit situaci

Dobrý den paní magistro. Obracím se na Vás s prosbou o radu. s partnerem jsme spolu 7 let, máme dvě malé děti. 5 let a 1,5 roku. Od samého počátku prvního těhotenství jsem s nimi doma. Mám problém s partnerem - kvůli jeho kladnému vztahu k alhoholu, tudíž i nezodpovědnosti. Ne že by měl potřebu pít každý den, i když jeho návštěvy hospody jsou tak 2-3x do týdne, ale vzhledem k tomu, že má pracovní povinnosti se uhlídá, i když párkrát se taky stalo, že ne. Nedejbože když je např. víkend, kdy nemusí do práce, tak se stává, že neví kdy přestat, táhne to v kuse klidně i dva dny. Bohužel tak to má i jeho matka a sestra jeho matky a partnerův bratr. Když můžou, nemají klopoku.Můj vztah k alkoholu je záporný, pravděpodobně i z traumatickou zkušeností s minulosti, když mě asi ve 13 letech obtěžoval v opilosti otec mé kamarádky, když jsem u ní spala. Snad i proto jsem na téma alkohol přecitlivělá. Tenkrát jsem to s nikým neřešila, můj vztah s rodiči je řekněme na úrovni, že se jednou za čas rádi vidíme, ale žádné intimnosti, či "ženské" řeči jsme spolu nikdy neřešily či na toto téma nevedly řeč. Potýkám se s pocity viny, že jsem vůbec dovolila mít s takovým člověkem děti a ty tím trpí, byť si to teď asi neuvědomují, nicméně odráží se to na jejich výchově či povaze. samozdřejmě si uvědomuji, že tyto známky partner měl i před mým těhotenstvím, ale snad jsem věřila, že se to změní, snad jsem se bála vztah ukončit, že zůstanu sama ( tenkrát ještě bezdětná ).Moje chyba. Vím, že má děti rád, oni mají hrozně rádi jeho. Když příjde z práce, vždy se k němu vrhnou.já jsem prostě ta, co dává příkazy, zákazy, takže on je jejich ten oblíbenější. Věnuje se jim, snad má i větší fantazii s hrami než já, ale prostě když má čas, když se mu chce, když není v hospodě. Nějak si neuvědomuje a nepřijímá fakt, že máme stejná práva i povinnosti vůči dětem jako já. Zastává stredověký názor, že vydělává peníze ( o ty nouzi nemáme, to je fakt, ale jen o tom to přeci není )a žena od toho aby se věnovala dětem, starala se o domácnost. Když se na toto téma bavíme, vždy se to otočí tímto směrem. Ví, že jsem na něm finančně závislá - což je bohužel pravda. Nemám odvaho do něj odejít kvůli dětem, že bych je neuživila. Prostě medvědí služba. A nemám kam jít. S mými rodiči si to představit nedovedu - jednak přiznat takovou osobní prohru a obávám se, že z mé matky se také stala alkoholička ( prostě to poznám ), pravděpodobně to odstartovalo, když se můj bratr před 15 lety neúspěšně pokusil o sebevraždu. Prostě si tuto variantu představit nedovedu. A to nemluvím o tom, co vše negativního na té nejcitlivější úrovni mi partner provedl ( nemluvím o násilí ), co by málokterá snesla. A nebo možná by to jiné nedělal. Jsem to já, kdo se prostě více snaží, aby to ve vztahu fungovalo, ale jaksi čekám víc z jeho strany, ale rozhovory často nic moc nikam nevedou. Obávám se, že jsem ve stejné situaci jako jeho matka - ta od svého manžela taky hodně snesla a snáší ( tam ale nebyl asi tím hlavním alkohol ), je sobec po něm i jisté rysy chování a jednání má stejné jako on. A já jsem ta hodná.Tedy spíše hloupá. Vůbec nevím jak situaci řešit, nedovedu si představit, kdyby k rozchodu došlo, jak by byl schopný se o děti postarat - i díky jeho nezodpovědnosti + samozdřejmě poznamenání dětí po rozchodu partnerů, i když vím, že je to někdy to nejlepší řešení. Před dětmi se nehádáme ( tedy někdy vybouchnu a on je ten, kdo to krotí - před dětmi ne ), nikdy jsem před dětmi na něj neřekla nic ošklivého, ale dotazy typu, kdy příjde taťka, kde je zase taťka, proč taťka zas spí, je mi jednak úzko, strašně je mi líto syna, ale tím, že bych ho hanila bych tomu nepomohla. I když mám co dělat, samozdřejmě se to odráží na mé psychice, někdy i reakci :-( Vůbec nevím jak dál, budu ráda za Váš pohled, názor, či radu. Mějte pěkný den a děkuji.