Nevlastní versus vlastní dcery

Dobrý den, paní doktorko! Obracím se na Vás s prosbou o radu.... Na jaře jsem si vzala muže, který má z prvního manželství 2 dcerky (9 a 5 let). Obě miluju a jsou to zlatíčka.... Důvod naší svatby byl ten, že jsem na Vánoce otěhotněla a nyní mám pár dní před porodem - opět holčička... Je to moje první dítě a já se hrozně těším, manžel taky... Bohužel v sobě poslední týdny sleduju pocity, které mi "moc nejdou pod nos".... Holky jsem vždycky měla moc ráda - i dnes to tak cítím, ale poslední dobou jsem na ně nějak "alergická"... Mám tendenci je vychovávat, což asi není zrovna nejlepší, vzhledem k tomu, že jsem v této pyramidě až na konci - na vrcholu je jejich matka s novým manželem, pak můj muž a nakonec já.... Vadí mi, že si neuklízí hračky, že odmlouvají u jídla, že neposlouchají... S manželem jsme si jasně dali pravidla, aby žádná z holek nebyla upřednostňovaná, ale nyní narážíme. HOlkám vždy vše procházelo - především proto, že bývalá žena odmítá dcery manželovi dávat pravidelně a proto, když jsou u nás, měly vždy režim velice volný... Po tom, co jsme zjistili, že jsem těhotná, jsme se rozhodli, že trošku "přitvrdíme", holky dostanou svoje povinnosti (uklízet hračky, odnášet po sobě nádobí, prostřít stůl...) a ty budou dodržovat. Bohužel se jim to nelíbí - a já se nedivím. Nebyly na to z naší strany zvyklé. Jsem si vědoma, že chyba byla už v začátku - režim měly mít dcery už od samého začátku a proto je logické, že nyní tak "rebelují".... Ovšem já v sobě začínám trošku pociťovat strach, aby moje dcerka přeci jen nebyla nějak šizená - a tak nějak si uvědomuji, že ji začínám upřednostňovat. Jsem z toho nešťastná - chápu, že vlastní dítě je vlastní, ale já nechci holky odstavovat na druhou kolej, ale bohužel to tak nevědomky začínám dělat... Musím ale zároveň přiznat, že když přikážu, aby holky uklízely, manžel vždy stojí na mojí straně a podporuje mě... Ví, že jsem holt přásná, ale sám vidí, že to je na místě... Ale přeci jen mám strach, aby mi jednou neřekl, že holky už nemám ráda a že mám mnohem raději tu dcerku, co se mi teprve narodí.... Dá se nějak s těmito pocity poprat? Nechci, aby si manžel myslel, že mi jeho dcery vadí a že je nemám ráda, ale poslední dobou mám pocit, že jsou nevychované, sobecké, nepořádné - prostě vidím věci, které mi dřív nevadily a nebo jsem je neviděla... A pořád si říkám, že nedopustím, aby moje Nelinka byla taky taková.... Začínám z toho být zoufalá a nevím, na koho se obrátit s prosbou o pomoc či s kým mám svoje pocity řešit. HOlky mám pořád ráda - když mě obejmou a nebo se ke mě přitulí, v tu chvíli bych jim snesla modré z nebe... Vztah mezi námi je perfektní - i když vidí, že jsem někdy hodně přísná... Myslíte, že to může být "těhotenskými hormony"? A že to časem zmizí? Nebo co mám dělat? Trápí mě ten pocit, že se někdy chovám jako zlá macecha... Děkuji za Vaši odpověď.