Preeklamsie v porodu

Dobrý večer, Chtěla bych vám napsat pár řádků o tom co mě neustále trápí a s čím se nemohu vyrovnat. Je mi 29 a 3.8.08 jsem porodila předčasně z důvodu preeklamsie a hellp sy, zdravou holčičku. Vážila sice 1.84 a 43cm ale byla zdravá a to je hlavní. Dnes vše dohání, je čilá a máme z ní všichni velkou radost. Člověk by řekl máš zdravé dítě tak co ale můj porod nebyl pěkný a vzpomínky mě neustále bolí. Rodila jsem náhle jelikož jsem měla preeklamsii, doma jsem dostala něco jako záchvat, volala jsem si záchranku jelikož přítel byl v práci a já již nemohla skoro dýchat. Po porodu následovali ale další velké komplikace, byla jsem převezena do FN HK na gynekologii Jip, kde jsem strávila noc ale z důvodu špatného dýchání problémů s krví mě museli znovu operovat, pro podezření na vnitřní krvácení. Moc si toho již napamtuji, jelikož jsem se probudila na ARU ale byla jsem ještě do třetice znovu operována a to laparoskopicky,um.ventilována a v um. spánku selhali mi ledviny, nastal edém plic a špatná srážlivost krve atd...Když jsem se probudila nevěděla jsem pořádně o světě, to že mám dítě mi vůbec nedocházelo a když jsem se viděla, že mám po těle samou hadičku, v břiše dreny, samá modřina a tělo jak nafouknuté (hodně zavodněné) bylo mi strašně. Dcerku jsem viděla terpve po 9dnech když mě z ARA propuštěli na gyndu JIP, prodělala jsem dialízu ledvin, sotva jsem chodila,z nosu mi neustále tekla krev bylo mi ze sebe do breku.Nechápala jsem pořád co se vlastně stalo, sestřičky byly velice milý a snažili se mě podpořit a pomáhat, 3dny jsem se nemohla ani umýt prostě nic, byla jsem jak bezvládný člověk, jen spát a spát...Na gyndě JIP jsem strávila týden, což bylo již pro mě to nejhorší, chtěla jsem mít holčičku u sebe a byla jsem jen sama, to bylo pro mě krutý vydržet. Poté nás převezli zpět do oblastní nemocnice a tam jsem se s malou již seznamovala.Kojit nešlo nebylo ani co ale z toho jsem si hlavu nedělala, hlavně že jsem měla miminko u sebe.Chtěla jsem už strašně domů a být zas s rodinou, musela jsem ale nějaký den ještě počkat kvuli váze malé, takže jsem jen počítala snad i minuty.Nyní jsou nám již 4měsíce ale trauma které jsem prodělala nejde vymazat a stále se vrací zpět.Někdy to hodně bolí i když nevím sama proč, mám zdravé dítě ale vzpomínky tu jsou pořád. Jak slyším sanitu houkat je mi úzko a v noci když uléhám do postele tak se mi vše vrací a vidím se jak jsem nemohla dýchat atd...Často si pokládám otázku proč já, proč mě život takhle zkouší, co jsem komu udělala, sama nevím.Nyní mám další zdrav. problém takže jezdím opět do FN HK takže po psychické stránce jsem pořád špatná, není to zrovna taky příjemná záležitost, je podezření na lupus v obličeji a mindrák k tomu. Mám osetý nos a tvář červenýma ložiskama, za ušima a kolem uší. Je mi nepříjemné chodit mezi hodně lidí, jelikož když je nějaký problém tak si lidi vždy všímají a neumějí se vžít do situace druhého. Potřebovala bych proto poradit jak se vším bojovat a snažit se odvrátit myšlenky a mindrák pryč.Vím, že je to těžké a člověk se musí snažit sám ale chtěla bych vědět váš názor a třeba i radu jak mám zahnat tyto strasti. Děkuji a s pozdravem Petra