Prosba o radu

Vážená paní magistro, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Ve středu jsem absolvoval revizi dělohy z důvodu masívního odtoku plodové vody dva dny před tím, kdy miminko ještě vykazovalo srdeční akci¨, ve středu již nikoliv. Nějak se mi nedaří se vzpamatovat. Nejhorší je, že dle vyjádření lékařů a sestřiček v nemocnici k tomuto vůbec nemuselo dojít - měla jsem již měsíc problémy s drobným krvácením a zahnědlým výtokem. Spěchala jsem k lékaři (bohužel "můj" gynekolog měl nejdříve dovolenou, poté byl mimo ordinaci, takže jsem šla za jeho kolegou, protože jsem měla obavy, abych něco nezanedbala tím, že budu čekat na návrat svého lékaře), který mi potvrdil, že miminko žije a vše je prý v naprostém pořádku, takové problémy prý někdy těhotné mívají a nic to neznamená. Předepsal Utrogestan a Ascorutin. Problémy se stupňovaly, volala jsem mu, uklidňoval mě, že je vše v pořádku, tzři dny na to jsem už k němu vyrazila osobně, na UTZ opět vše v pořádku, "zrcadly" prý nic nevidí, s mým stavem je spokojen. Za dva dny mi praskla plodová voda. V nemocnici při spatření výtoku, který pan doktor též viděl, okamžitě nasadili silná antibiotika, odběr krve potvrdil masívní zánět, zánětlivé parametry 7x nad normu. Dělali vše co mohli a byli moc hodní, ale miminko už nemělo šanci, prý jsem byla ohrožena na životě i já, takže jsem měla jednu atb infůzi za druhou, pak následovala revize, bylo to narychlo v noci, takže nešla dát klasická anestézie a výkon se dělal při epidurální an., takže při mém plném vědomí. Ještě při poslední návštěvě gynekologa mi tento sdělil, že děťátko je naprosto zdravé dle všech provedených screeningů. Takže jsme přišli o moc chtěné miminko zcela zbytečně. Strašně si vyčítám, že jsem nepočkala na svého gynekologa nebo že jsem tak věřila tomu lékaři, místo, abych zapojila zdravý rozum. Kdybych musela zákrok podstoupit z důvodu vrozené vývojové vady plodu, snad bych si to dovedla sama sobě vysvětlit, ale takhle nenalézám nic, co by mě mohlo "uklidnit". Měla jsem strašnou radost, že se miminko podařilo, je mi už 36let, maželovi o 9let více. Máme 2holčičky z mého předešlého vztahu a spolu 11měs.chlapečka. Všechna těhotenství jsem vyležela, druhá dcera se narodila ve 26.t.t., což bylo také dost strašné, syna máme pro změnu po dlouhém snažení až díky IVF. I kvůli tomu, že již opravdu asi nejsem nezkušená matka, jsem nešťastnám, mohlo mě napadnout, že se doktor mýlí a něco dělat. V nemocnici mi ještě řekli, že je po revizi výrazně zeslabena stěna děložní v místě jizvy po sc(při porodu nedonošené dcery). Důtklivě mě nabádali, ať už hlavně nechodím k onomu gynekologovi a jedna sestřička se prořekla, že původně šlo o snadno léčitelnou infekci, což lékař zanedbal. Nemůžu se s tím smířit, stále brečím a vyčítám si, že jsem tomu nezabránila. Strašně jsme se na miminko těšili a já mám pocit, že to částečně moje vina, že muselo zemřít takhle strašně zbytečně. Proto Vás prosím o radu, co mám se sebou dělat. Nezlobte se, prosím, za tak dlouhý a asi i zmatený dotaz. Budu Vám moc vděčná, pokud se rozhodnete odpovědět, Veronika