Psychické potíže v těhotenstvi

5. 4. 2020
otázka

Dobrý den, jsem ve 20tt a na miminko se neteším.... Snažím se, ale moc mi to nejde. Partner na břicho stále mluví hladí... Nedávno se mě ptal proč na něj nemluvím také a já nedokázala odpovědět, nevím prostě pro mě je to jen můj objemný pupek co mi překáží a způsobuje bolest. Jedno dítě mám a myslím že sem trpěla poporodní depresí. Malé je rok a 4 měsíce. Na ni sem se těšila, ale šťastný pocit po porodu se stejně nekonal.... Jen ten pocit aha ok to je vše a co teď? Malou mi dali na pár minut a pak mi ji nechali vedle mě na vyhrejvane postýlce a nesměla sem si ji vzít. Po hodině mi ji odnesli a dali až po dalších 4-5 hodinách. Nikdo mi neřekl proč nebo co sem udělala zle. Pomalu mi ji zakazali přiložit k prsu po porodu. Na oddělení šestinedělí mě nechali ve tmě samotnou brečet několik hodin a věnovali se mi až když viděli, že nejím. Nedokázali pochopit že se mi po porodu nechce odpočívat. Že nejsem únavena. Myslela sem si, že se můj psychicky stav zlepší až budu pryč z tak stresujících míst jako je nemocnice, ale nějak se zlepšení nekonalo dokud sem kojila, kojení bylo bolestivé a věnování se dítěti čistě nezábavné až otravující. Dcerku sem měla ráda, neublížila bych ji již od začátku jen nějak ty projevy nějakých citů u mě váznou. Myslela sem si, že je normální, že prostě péče o plačící dítě co musíte prebalovat, krmit atd je snad pro všechny taková otrava a že je normální, že prakticky žijí pro chvilku kdy bude dítě konečně spát. Trochu se to zlepšilo, když bylo malé 10 měsíců a já přestala kojit. V mezičase sem se rozesla s partnerem a otcem moji dcery, již roky sem se s ním trápila a snažila se to napravit jen to prostě nevyšlo. Naštěstí sem si našla partnera co mě i mou dcerku miluje jako vlastní, dozaduje se fotek a toho zda-li se má dobře, když je u jejího biologického otce(střídavá péče mimosoudni dohodou). Jenže sem jaksi rodině oznámila změnu v tomto s několikaměsíčním odstupem a pociťuji pocit studu za to, že sem nedokázala zůstat s biologickým otcem mé dcerky. Navíc sem v prosinci zjistila, že jsem znovu těhotná, samozřejmě neplánovaně i přes užíváni ochrany. Takže sem s odstupem pár týdnu rodině musela nějak vysvětlit, že mám jiného může a k tomu sem otěhotněla. Propadala sem se studem. Do nedávná sem těhotenství prostě ignorovala, prohlídky na gynekologii a všude jinde beru jako nutné zlo. Po zkušenosti z porodnice se u mě vyvynul strach z lékařů. A co jsem těhotná moje city k oboum mým dětem prostě nějak nefungují, nevím co se sebou. Je mi to líto, někde vzadu cítím že je mám oba ráda jen prostě to nejde moc dávat najevo nevím. Mám strach, ze nenarozenému dítěti ubližuje to co cítím. Dcerku se snažím alespoň cíleně a uvědoměle obejmout, usmát se na ni a celkově emoční kontakt dodávat. Trošku se spoléhám na uprimejsi projevy emocí vůči dětem ze strany partnera, ale obávám se, že to šťastnou maminku nenahradi. Občas mám myšlenky i na sebevraždu, nejde mi moc přibrat a celkově jíst, před lety sem po rozdochu s jedním bývalým s jídlem měla nějakou dobu problémy. Prosím poraďte mi. Vím, že bych asi měla navštívit psychologa, ale v době této krize se snažím lidem vyhýbat. Partner se hrozně snaží mi s tím pomoct a myslím, že právě díky němu o tom konečně mluvím. Chtěla bych být lepší mámou. Děkuji Vám a omlouvám se za možnou chaotičnost. Přeji hezký den Jana

odpověď

Milá Jano,

už to, že o tom mluvíte - s partnerem i tady - je dobře.

Zdravý a vyrovnaný člověk není ten, kterému se jen daří, který je pořád jen v pohodě a šťastný. Je úplně normální, že se někdy v životě cítíme dobře a jindy hůř.

Už to, že píšete,vnímám jako projevení zájmu o děti - píšete, že některé věci se nedaří, ale že se snažíte...a to je důležité.

Možná, že pro pocit klidu a pohody potřebujete získat pocit jistoty a stability (z toho, co píšete, se Váš život v poslední době jeví dost turbulentně). Zdá se ale, že by Vám ho (pocit jistoty) Váš partner mohl dokázat dát - píšete, že Vás má rád, že se zajímá o obě děti....

Zkuste se zklidnit, nezlobte se na sebe za negativní pocity. A když přijdou ty pozitivní, zkuste u nich chvíli zůstat. 

A myslete na to, že máte partnera, kterému na Vás i dětech záleží. 

A zkuste si s někým promluvit - spousta psychologů pracuje v současné době i na dálku (telefon, skype, WhatsApp aj.).

Držím palce

Dana

Mgr. Danuše Jandourková

Poradna nabízí pomoc s řešením Vašich psychických a psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství.

Počet odpovědí: 2586
Další dotazy
3. 11. 2021
otázka
Dobrý den, začínám se upřímně nenávidět za to, jak jsem nervózní a někdy až zlá. Mám 5 letého syna a a dvojčata rok a půl. Jsem na ně de facto sama. Určitou čas dne jsem nesnesitelná na děti i sobě samé. Miluju je nade vše a nevím jak řešit tlak,...
odpověď
Dobrý den, i z vlastní zkušenosti vím, že nejvíce nás v trpělivosti limituje únava.  Píšete, že jste na děti prakticky sama - umím si představit, že je to pro Vás opravdu náročné. Asi bych Vám doporučila myslet hlavně na odpočinek - chodit...
9. 9. 2021
otázka
Dobry den, pani doktorko, rada bych si od Vas nechala poradit v nasi situaci. Mam čerstve 3leteho syna a 4mesicni miminko. Jak uz to byva, syn trošku na miminko zarli, s tim jsme počítali - pres den se občas dozaduje pozornosti, ale to zvladame,...
odpověď
Dobrý den, žárlivost dítěte při narození sourozence je naprosto normální. Divné je spíše to, pokud ji u dětí nepozorujeme. Je dobře, že mu věnujete čas, že Vám s miminkem pomáhá - zkuste si občas udělat čas jen pro něj....mimino dejte tatínkovi nebo...
9. 9. 2021
otázka
Dobrý den, prosím o radu ohladně třetího potomka. Manžel by měl zájem ještě o jedno dítě, prostor i finance máme, ale mám strach ze své psychiky. Po obou dětech I při těhotenství sem měla psychické problémy a děti se naučila mít ráda až nějakou dobu...
odpověď
Dobrý den, vašim obavám z dalšího těhotenství rozumím. Nezbude Vám ale asi nic jiného než dát na váhy všechna pro a proti a rozhodnout se. Pokud byste se rozhodla pro další miminko, rozhodně bych doporučovala vyhledat pomoc - někoho, kdo by Vás po...
9. 9. 2021
otázka
Dobrý den paní magistro, obracím se na Vás s již déle neutichajícími obavami o miminko. Jsem ve 32. tt a má nám přijít na svět třetí dítě. Bohužel poslední dobou mám obavy, aby bylo vše v pořádku. Těhotenství se dvěma malými dětmi není poklidné,...
odpověď
Dobrý den, obávám se, že chtít od sebe zbavit se všech obav je velký a téměř nereálný úkol. Vaše obavy jsou spojeny s konkrétními událostmi a jsou tak srozumitelné. Myslím si, že zbavit se jich nejde, člověk je může jen eliminovat. Snižovat úzkost (...
30. 8. 2021
otázka
Dobrý pani doktorka, malý má 19 mesiacov, 1,5 mesiaca chodí do jasličiek. Odvtedy začala silnieť separačná úzkosť. Musím byť stálena blízku,nechce sa odniesť nikomu inému na rukách. V jasličkách nemal problém zostať, podľa mňa sa aj teší, lebo sám...
odpověď
Dobrý den, věk, kdy dítě bez problémů zvládne odloučení od matky, se liší. Pravda je, že zralé k tomu jsou spíše děti starší - cca. někde kolem třetího roku věku. Pokud je nutné, aby syn do jesliček chodil, zkuste třeba, zda by nepomohlo, kdyby ho...
30. 8. 2021
otázka
Dobrý den, měla bych na Vás dotaz. Mám léčené OCD a už druhý den se šíleně trápím s jednou úzkostí, i jsem kvůli tomu nemohla spát a vlastně se nemůžu soustředit pořádně na nic jiného. Byli jsme na návštěvě u tchýně a tchána a tchán se koupal se...
odpověď
Dobrý den, pokud se jednalo o jednorázový "hloupý vtip", pak se určitě nic neděje. Myslím, že i děti tak trochu vytuší, kdy je něco legrace a kdy to myslíme vážně. Rozhodně se takovými věcmi nenechte zneklidňovat - vy jste máme a stejně tak jako vy...
30. 8. 2021
otázka
Dobrý den, paní Jandourková, chtěla bych se Vás zeptat. Mám s přítelem občasné neshody. Jsem ve 25tt. Není to nic dramatického. Žádný dlouhodobý stres, pouze v tu chvíli. Někdy je to horší, ale většinou jen taková malá výměna názorů. Vím, ze bych...
odpověď
Dobrý den, v těhotenství je mnohem závažnější dlouhotrvající stres. Pokud jste občas v nepohodě, pak je důležité, že jde jen o výkyv a že se vrátíte zpět k pocitu klidu a pohody. Moc hezky popisujete tu past, kterou na sebe v dobré víře nastražíme...
24. 6. 2021
otázka
Dobrý den, paní doktorko prosím o radu ohledně syna -3,5 roku, zatím jedináček. Ani nevím jak pořádně začít, tak se omlouvám pokud to bude zmatečné. Od narození máme se synem krásný vztah, jsme na sebe hodně fixování, je moc šikovný, pomáhá mi když...
odpověď
Dobrý den, Váš syn je ve věku, kdy se tak trošku začíná vymezovat vůči světu, oddělovat se od Vás. Tím, že někdy dělá opak toho, co chcete, Vám ukazuje, že je samostatná bytost. To je vpořádku, to zdravé děti dělají:-))) Úplně nevím, zda se dají...
26. 5. 2021
otázka
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jakým způsobem pracovat se synem, který je velice impulsivní. Nyní je mu pět a půl roku a je náš prvorozený, má téměř dvouletého brášku. Starší syn, na kterého se ptám, se narodil předčasně ve 28 týdnu těhotenství a...
odpověď
Dobrý den, možná právě proto, že ve spoustě věcí je hodně šikovný, tak ho hodně zlobí, když se mu něco nepodaří, je "zvyklý" na úspěch a tak nerad prohrává..... Buďte trpěliví, když se mu něco nedaří, nabídněte pomoc. Chvalte ho tam, kde je to na...
26. 5. 2021
otázka
Dobrý den, potřebovala bych poradit se synem. Bude mu 6 let a pediatrička mi neustále opakuje, že bude potřebovat asistenta pedagoga, že je nutné zajít do poradny, příští rok bude předškolák. Od tří let zná písmena, čísla, zajímá se hloubkově o...
odpověď
Dobrý den, myslím si, že přímou konzultací v poradně nic nezkazíte. Já takto na dálku nedokážu situaci posoudit, ale pokud Vám to dětská lékařka doporučuje, do poradny bych se objednala. Buď dostanete ujištění, že syn vše zvládne a pokud ne, pak...