Syndrom vyhoreni?

Dobrý den paní doktorko, moc Vás prosím o radu a předem se omlouvám, že muj problém, dotaz bude asi dlouhý. Jsem 3,5 roku na mateřské se synem 3,5 roku, manžel je velmi pracovně vytížen a výchova je na mně, je mimo ČR treba i několik týdnů. Se synem jsme na sebe velmi fixovani, máme úžasný vztah a mateřství mě zcela naplňuje, pořád někde jsme, něco děláme, navštěvujeme (mimo Covid dobu) plavání, Montessori, syn chodí od září na dopoledne do školky, ja se do práce vracím od ledna (zubní laborantka). Byť jsem šťastná, jsem ale už zároveň šílene unavená, vyčerpana, syn se pak vzteka a ja už nemám sílu 20x vysvětlovat, napominat. Myslíte, že jsem vyhorela? A hlavně muj největší problém je, že si vsugerovam nějaké nemoci, syn ma modrinu a ja hned vidim nemoc, pořád ho kontroluju. Před 3měsíci po jednom náročném dni plném vztekani jsem večer koukala na internet a byl tam článek o mamince, která měla syndrom vyhoreni a z toho následne deprese, v tom jsem si vzpomněla, že moje babička se léčila s depresemi po porodu a hned jsem začala hledat na internetu články o depresi, kde psali maminky, jak sve deti nechtely apod. A ja od te doby mám panickou hrůzu, že budu mit deprese a co by se mohlo stát. Snažím se odvracet pozornost, ale nejde mi to, pořád na to myslím, jsem vnitřně pořád napnuta, vydesena. Vždy když se cítím dobře a je mi hezky, tak si to pochvalim a v tom cítím jak to zase na mě jde, ten šílený strach. Trva to 3 měsíce a mně to přijde jako věčnost, chci na to zapomenou a byt jako dřív. Můžete mi prosím poradit? Pise se, že se ma strach přijmout a pak to přejde, ale jak? Děkuji za radu a moc se omlouvám za dlouhý dotaz