Těhotenství, porod, covid19 a panika

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak za současné situace probíhá porod rodičky, která má psychické problémy. Minulý rok jsem rodila ve 41+1 mrtvou holčičku, nyní jsem 35tt a termín porodu mám stejný jako s prvorozenou dcerkou. Můj problém pramení už z dětství, kdy jsem měla špatně diagnostikovanou a neléčenou zlomeninu a málem skončila na vozíku. Následoval rychlý převoz a komplikovaná operace, dlouhá hospitalizace, vše za 5 minut 12 a velice narychlo bez vysvětlení a možnosti mít u sebe rodiče. Celoživotně mám panickou hrůzu a úzkost z nemocnic a lékařů, bojím se, že mi ublíží. Po loňském porodu, kdy jsem se navíc setkala s velice zlým přístupem personálu jisté nemocnice, se mé obavy ještě více prohloubily. Byla mi diagnostikována posttraumatická stresová porucha a porucha přizpůsobivosti, tento stav je řešen psychologem pomocí psychoterapií s částečným zlepšením, které se ale v určitém bodě zaseklo. S momentálním zákazem partnera u porodu mi ale odpadlo to jediné k čemu se po celou dobu těhotenství upínám - bude tam se mnou on a nikdo mi neublíží. Čím dál častěji mě sužuje pocit, že už se z nemocnice nevrátím, že tam zemřu i se svým druhým dítětem sama bez možnosti být s někým blízkým. Dohnalo mě to až k myšlenkám o sepsání závěti a požadování po partnerovi, aby mě ujistil, že pokud dítě přežije, že se o něj postará. Když mám lepší den a nepřemýšlím rovnou o smrti, tak mám strach, že dítě po porodu odmítnu. Přijde mi, že k němu necítím lásku, že ta mi zůstala u mé první dcerky, ke které naopak cítím lásku hodně, i když tu s námi není. Mám její fotky z utz, denně na ní myslím, pláču pro ni a zapaluji svíčky. Tohle miminko je taky holčička, jméno vybral partner, ale já jí nedokážu ani jménem říkat jako partner, je pro mě jen "to malé". Nedokážu ani připravit věci doma a ani si nakoupit a sbalit věci do porodnice, přitom vím, že za 3 týdny to začnou popohánět k porodu a přenášet mě už nenechají.

Do porodu mám ještě pár týdnů a situace se mění každým dnem. Ale je v mém případě možné nějak dosáhnout toho, aby byl partner (samozřejmě bezpříznakový) u porodu a aspoň v prvních okamžicích s námi pro případ, že bych dítě opravdu odmítla? Spadám do kategorie rodičky se závažným duševním onemocněním? Pokud ano, co všechno musím zařídit, aby partnera k porodu pustili?

Děkuji za odpověď