trauma z nemocnice

Dobrý den,máme čtyřletou dceru,od narození trochu labilní. Mám moc ráda děti, lidi, je veselá, nemáme s ní žádné velké problémy, jako s každým dítětem,ale jsem si jako matka vědoma toho,že je kapku labilnější. Minulý týden jsme neplánovaně skončily spolu v nemocnici, dceři se odpoledne udělalo moc zle,zvracela,byla hodně vyděšená,já též,protože stav přetrvával a měli jsme s manželem strach,aby nešlo o něco vážnějšího,odjeli jsme na pohotovost místní nemocnice,tam ji násilím prohlédli na chirurgii,moc plakala,tak mě vyhodili a sestřička ji držela, já jen slyšela velký řev, pak pan doktor řval na mě,že se dcera nenechala prohlédnout, načeš nás hospitalizovali,sestřičky mě vyhodily a samy dceři napíchly kanylu na kapačky a vzalyjí krev, slyšela jsem jen,jak tam zoufale pláče,pobyt s ní v nemocnici jsem si vydupala,držela ji za ruce, spala s ní v jedné posteli, po dvou dnech,kdy se nic nepotvrdilo,naopak vše vyvrátilo a dcera dva dny nezvracela, jsem na revers požádala o propuštění z nemocnice, druhý den jsme tam ještě jely na odběr krve,který se jim 6x nepodařil,dcera opět odvlečena do vyšetřovny, nechápu proč,protože na mě sice brečela,ale držela a krev by jí odebraly,ale protože měla rozpíchané ručičky,nemohly se strefit. To bylo tento pátek, v sobotu jsem o pobytu v nemocnici povídaly s tchýní,večer měla dcera velký děs ve spánku,moc plakala,vyděšenou jsem ji vytáhla z postýlky a utišila, dneska jsem o pobytu nevědomky mluvila s kamarádkou, dcera předvedla doma velkou scénu, brečela,že jí bolí ručička,kde měla předtím kanylu,brečela,že jí bolí bříško,byla doslova vyděšená. Zarazilo mě to, zřejmě si z nemocnice odnesla větší šok,než bych čekala, jinak je hodná,klidná,veselá, než jsme téma začaly s kamarádkou probírat,hrála si s dětma,zlobila jako normálně,smála se, asi bych s ní na téma nemocnice neměla už mluvit, je možné ji nějak pomoci,aby se s troumatem vyrovnala,nebo to mám nechat být?Nevracet se k tomu? Nebo o tom mluvit až později?Nerada bych jí nějak ublížila. Dneska jsme odnesly zprávu jejímu ošetřujícímu lékaři,toho se zjevně nebojí,hrála si tam,povídala,nechala se prohlédnout, jen se pořád ptala,jestli jí nebude brát krev. Dneska je to právě týden,co nás tak nepříjemně v noci hospitalizovaly. Je možné jí nějak pomoci?Děkuji za odpověď