Vážený pane doktore, můžete mi, prosím, ...

Vážená paní Mileno, Myslím, že jste na kolegy poněkud příkrá. Chirurgie není řezničina a v mnoha případech je chirurgický přístup účinnější a pro pacientku v důsledku lepší, než postupy jiné, které pro sluch laika mohou znít zprvu velmi líbívě. Ale zpět k Vaší otázce. Na naší klinice provádíme (především u pacientek ve fertilním věku, resp. plánujících graviditu nebo i u žen, které si možnost otěhotnět chtějí ponechat) především myomektomie, tedy dělohu zachovávající operace odstraňující myom/y a to z různých přístupů (hysteroskopie, laparoskopie, otevřený přístup tedy řez, případně kombinace výše zmíněných). Pokud je to možné (hranice různých pracovišť se v tomto velmi liší) upřednostňujeme přístup endoskopický čili mini-invazivní. Myslíme si, že v řadě případů je odstranění myomu/ů nejlepším řešením (devitalizací nikdy zcela nezmizí a v určitém odstupu, který je těžké odhadnout, mohou recidivovat), předpokladem je zvládnutí kvalitní sutury dělohy, aby následné těhotenství bylo možné doporučit bez výrazných rizik. Z devitalizačních metod praktikujeme embolizaci děložních tepen (ve spolupráci s oddělením intervenční radiologie ÚVN v Praze Střešovicích) a laparoskopické přerušení děložích cév (LDUV). Laparoskopickou myolýzu již neprovádíme, protože pro ni nenalézáme indikační prostor neboli pacientky, pro něž by byla oproti výše zmíněným metodám výhodnější či efektivnější. Infekční rizika embolizace (UAE) a LDUV jsou srovnatelná (cca 0-3%). Riziko zhoršení funkce (většinou přechodné) či selhání vaječníků je u UAE nízké (u žen do 40 let věku patrně téměř zanedbatelné, nad 40 let do 10%), u LDUV při prostém přerušení děložních tepen žádné, při snaze o přerušení cévních spojů mezi vaječníkem a myomem patrně ano, ale opět velmi nízké. U LDUV přistupují jiná rizika související s chirurgickým provedením výkonu - velmi záleží na erudici operatérů, jejich orientaci v tzv. retroperitoneálním prostoru, ale i na anatomických poměrech té které pacientky. Doba hospitalizace po UAE i LDUV je cca 2-3 dny (vyjímečně i kratší), rekovalescence u velké většiny žen cca týden. Efektivita obou zmiňovaných metod na symptomy, tj. zejména krvácivé a bolestivé obtíže, je obdobná a velmi vysoká - při hodnocení do 1 roku příznivý vliv na tyto obtíže udává cca 85-90% pacientek. Co se týká zmenšení myomu/ů po ischemizujících metodách, je podle našich (i literárních) zkušeností průměrné zmenšení o cca 30-60% při 6-12 měsíčním odstupu od výkonu. Jakým způsobem indikovat pacientky k těmto výkonům, kdy jim dát přednost a kdy přednost myomemtomii, nebo kdy naopak nechat věcem volný průběh a nechat pacientku otěhotnět i s myomem - je velmi komplexní a složitá otázka, na kterou navíc není v současné medicíně jednotný pohled. Velmi záleží na zkušenostech lékařů s těmito možnostmi léčby a také na tom, zda mají zpětnou vazbu o výsledcích své léčby, včetně těhotenství. Pracovišť, které takto komplexně přistupují k léčbě myomů, není mnoho - v ČR v současné době, alespoň podle mě dostupných informacích, tak 2 až 3. Dobrou noc dr.mára