Vážený pane doktore, prosím o odpověď ...

Vážený pane doktore, prosím o odpověď týkající se gynekolog.prohlídek v těhotenství.Chtěla bych vědět, jestli jsou povinné ze zákona nebo jestli je to jen matčina dobrá vůle, když se bez odmlouvání podrobí celé té mašinérii vyšetření a prenatální péči. Pokud odmítne, čeká ji nějaký postih? Pokud se třeba rozhodne těhotenství "utajit"- ne před okolím, ale před lékaři a dostaví se do nemocnice třeba až k porodu, co se stane?Samozřejmě si uvědomuji, že -v obecné rovině- je v nejlepším zájmu matky i dítěte pravidelné prohlídky absolvovat a vzhledem k tomu, že nejsem tak úplně mimo co se týká zdravotnických znalostí (studovala jsem 3 roky medicínu,než jsem studium nechala kvůli zdravotním potížím), uvědomuji si, že výše zmíněný extrém je hazardem pro matku i dítě. A taky vím, že by mělo fungovat něco jako rozumný vztah mezi lékařem a těhotnou pacientkou a že ledacos je věcí domluvy, ale moje zkušenosti z mého těhotenství jsou jiné a i dnes,s odstupem 5 let je neváhám nazvat hnusnými.Když jsem prvně navštívila už jako těhotná svoji gynekoložku, tak jsem jí ve své naivitě na dotaz na moje choroby pověděla vše,na co jsem si vzpomněla,že se kdy kolem mne přihodilo. Nekompletní blok Tavarova raménka (něco takového mi říkali v dětství, ale žádné srdeční problémy nemám,nikdo se tím nikdy víc už ani nezabýval), dědičná snížená činnost slinivky (též neužívám zádné léky,dodržuju rozumnou dietu a trávící problémy mám jen ojediněle), zánět močových cest (občas v zimním období).To vše stačilo,aby mě doktorka odeslala na "rizikovku".Kdybych byla bývala mlčela,ušetřila bych si mnoho zbytečného trápení.Nejdřív jsem myslela,že tam prostě musím,děj se co děj,takže i s horečkou a chřipkou,jsem se tam dostavila- vynadali mi,proč tam lezu,když jsem nemocná. Pak jsem zcela zbytečně několikrát musela navštívit urologa,i když jsem v té době žádné urolog.potíže neměla,nefrologa- ten si nakonec poklepal na čelo,zamumlal něco o tom,že "děvčata na rizikovce jsou ňáký moc horlivý", a už po několikáté napsal zprávu,že jsem v pořádku. Protože jsem z vesnice, musela jsem na všechna ta "vyšetření"- vlastně většinou jen pohovory a psaní papírů- dojíždět. Jednou jsem se necítila nějak dobře a protože jsem týden předtím v poradně byla a vše bylo OK, prostě už jsem toho měla po krk a na prohlídku jsem se nedostavila. Za pár dní mi přišla obálka s modrým pruhem- do vlastních rukou- důrazná výzva,že jsem se nedostavila na gynekol.prohlídku a ať tak neprodleně učiním.Při příští návštěvě jsem slízla jak od sestry,tak i od doktorky takové kapky, že jsem se tam málem složila. Když jsem se rozbrečela, že už jsem toho měla dost a že jsem prostě už k další návštěvě u nich neměla sílu, štěkla na mne doktorka: "tak proč si pořizujete dítě, ženská?!", což byla myslím vzhledem k nějakému 6.měsíci těhotenství docela praštěná otázka.Ohledně oné "obsílky" ke gynekol.prohlídce- přicvakli mi to k těhotenské kartě a kopii do materiálů,aby každý viděl: potížistka.Můžu Vám říct, že jsem se cítila jako někdo zcela nesvéprávný a měla jsem silný pocit, že pokud bych se vzepřela ještě jednou, nechají mě zřejmě předvést na prohlídku v poutech jako zločince.Na to období mám i další vzpomínky, třeba jak při tzv."natáčkách" na mě po hodině sestra vyjela "nojo, Křížová se fláká, jak dlouho si myslíte, že se tady s váma budu votravovat?!" - šlo o to,že moje miminko se prostě odmítalo hýbat,bodejť by ne,hopsání si užívalo vždy v noci,když jsem chtěla spát,takže přes den byl v břiše klid.Jen mi nešlo na rozum,proč se ta sestra zlobí na mě- jak jsem to mohla ovlivnit a donutit ho,aby se hýbalo zrovna,když se to hodilo jí?Celé těhotenství ale jinak bylo v podstatě bez problémů,když pominu to,jak mě někdy zkraje vystresovali tím,že má asi něco se srdíčkem,ať přijdu znova za pár dní,že si ho poslechnou znovu... Těch pár dní jsem prožívala peklo,až se nakonec ukázalo,že se srdíčkem nemá nic,že jisté odchylky jsou normální,když je plod ještě velmi nezralý.... Něco neprozřetelně plácli a nedošlo jim,co mohou způsobit matce.Když hodnotím celých těch 9 měsíců,jediný problém bylo to sekýrování, hrubost a netaktnost ze strany zdravotníků. Když to bylo za mnou, zapřísahala jsem se, že pokud se mi přihodí ještě někdy v životě být těhotná, k žádnému doktorovi- pokud se budu cítit v pořádku- nepůjdu. Tehdy mi bylo 32 let a už tenkrát o mě říkali, že jsem "poměrně stará rodička". Dnes jsem v situaci, že uvažujeme o druhém dítěti, bude mi 37 let, to nejspíš budu už "přestárlá rodička" a tak mohu čekat, že to vše, čím jsem byla docucená projít minule, se ještě zintenzívní. Věřte mi, nebýt té mašinérie, které jsem byla donucená se podrobit, bylo by těhotenství docela hezkým obdobím, takhle jsem ale byla na pokraji zhroucení a na tu dobu vzpomínám s hrůzou.Vzhledem k tomu, že gynekoložka,ke které patřím,má moje tehdejší údaje zapsané v mé kartě, dá se předpokládat, že mě pošle na stejné pracoviště a tam jsou titíž lidé. Při té představě se mi dělá zle.Proto se ptám ještě jednou: jak je to s povinností matky se těmto prohlídkám podrobit? Jaké mám jiné možnosti,když moje gynekoložka odmítne moji žádost,aby mne sledovala v období těhotenství sama,pokud nebudu mít žádné potíže? Můžu jít k někomu jinému- ale kam,to nevím, tzv. "dobří gynekologové" na okrese už nové pacientky nepřijímají a k extrému, že průběh svého těhotenství nechám zcela "v rukou božích" se uchýlit nechci.Prosím o Váš názor a o radu.děkujiH.Křížková[email protected]