Změna chování dítěte

Vážená paní doktorko, v poslední době došlo ke změnám v chování našeho syna (20m), které mě trochu znepokojují a trápí, tak bych Vás chtěla požádat o radu či názor. Týká se to tří oblastí a proto si dovolím Vám je trochu popsat: 1. stravování - doposud nebyly se synem výraznější problémy ohledně jídla, de facto spapal to, co jsme mu dali. Před nějakou dobou (asi před měsícem) se to však úplně změnilo a syn odmítá skoro všechno co mu nabízím. Není to tak, že by nejedl vůbec, ale je jen málo věcí, které sní. Např. na večeře se mu snažím připravovat pečivo s různými pomazánkami, nebo s máslem a sýrem apod a on chce jíst jen samotné pečivo. Když se ho snažím třeba obelstít a prohlížíme si přitom knížku, tak otevře pusu, já mu dám sousto a on jak to ucítí, tak se mu začne nadavovat a vyplivne to..... Dopoledne je to stejné, jediné co mu chutná a sní je jogurt, takže ty mu dávám. Obědy, které uvařím jakž takž sní, takže alespoň něco. Odpoledne se mu snažím dávat třeba ovoce a tam také moc neuspěji, sní třeba banán, občas jablko nebo hrozny, ale nechce nic nového ochutnat, všechno odmítá nebo plive. Když jsem se třeba pokusila trvat na svém a nedat mu jiné jídlo, než to co měl jíst, tak to skončí tak, že se to jídlo vynechá a je pak bez večeře, bez svačiny apod...... Mám obavu jednak z toho, že vynecháváme jednotlivá jídla a také z toho, že se mi jeho strava zdá jednotvárná (jogurty, pečivo... apod.). Co byste mi poradila, mám si u jídla trvat na svém nebo mu nabízet jiné varianty? 2. usínání - jako u jídla, donedávna usínal naprosto bez problémů. Večer jsme ho uložili, on buď usnul hned, nebo si chvilku sám pro sebe povídal a pak usnul, naprostá pohoda. Také cca před měsícem najednou začal v postýlce plakat a volat mě. Tak jsem začala s tím, že jsem šla k němu do ložnice a zůstala dokud neusnul. Stačí mu, když jsem u sebe v posteli a on ví, že tam jsem. Teď jsem se ale rozhodla tento zvyk odbourat, protože jeho usínání trvá třeba i hodinu a já jsem pak "zralá" usnout s ním a už nemohu večer nic dělat. Ovšem, toto odbourávání vedlo k tomu, že se naučil vylézat z postýlky. Je to děs, zkusili jsem několikrát trvat na svém, ale vylézá pořád dokola a chodí za námi s hysterickým pláčem. Až jsem měla strach, protože se úplně zalykal, byl zpocený a rozhozený. Navíc se byl třeba vzhůru ještě ve 22hod...Takže to vždy skončilo tak, že jsem si k němu šla lehnout. Ráda bych se opět zeptala na Váš názor na to, zda je lepší zatím ho uspávat tímto způsobem, nebo se ho to snažit odnaučit za cenu hysterických scén? 3. celkové chování - změna v chování trvá stejnou dobu jako ty ostatní, asi to vše spolu souvisí. Z celkem hodného a bezproblémového kluka se stal vztekloun, se kterým je skoro problém někam jít, ať už do obchodu či na hřiště. Musí být pořád po jeho, když to tak není, začne okamžitě řvát (ne plakat, ale opravdu křičet), sedat nebo lehat si apod.... Je to většinou proto, že třeba na hřišti se pouští na prolézačky, které jsou pro velké děti, když mu bráním, tak se tímto způsobem vzteká. Samozřejmě také při odchodu z hřiště domů. Doma při čemkoliv co po něm chci (umýt si ruce, přebalit, obléci se). Prostě cokoliv po něm chci, tak z principu odmítá a když ho tedy přinutím, vzteká se a má záchvat. Řekla bych, že na tátu si to až tak nedovolí. Jistě také proto, že spolu nejsou tak často (manžel má časově náročnou práci a navíc teď dokončuje studium, takže na něj má opravdu málo času). Myslíte, že u v tomto věku by mohl mít období vzdoru nebo bychom měli něco podniknout, třeba navštívit dětského psychologa? Jinak syn má přes den i světlé chvíle, rád se pomazlí, pusinkuje mě a hladí. Docela se i sám zabaví, hraje si s hračkami, nebo na hřišti, když zrovna nevymýšlí hlouposti, tak si hezky dovede hrát na písku apod...... Je to naše první dítě a v okolí nemáme moc malých dětí, tak nemám srovnání a nevím, zda to moc řeším nebo je opravdu někde problém. Omlouvám se za dlouhý dotaz, snad jste měla náladu dočíst až sem a budete mít pro mně nějako radu. Předem děkuji a jsem s pozdravem Bára