zmeny psychiky po porodu

Milá Jano, nemyslím si, že došlo k nějakému obratu. Vaše role se změnila - nejste už jen partnerkou otce dětí z prvního manželství, ale teď také matkou svého vlastního dítěte. To, že byste si přála tu "malou" rodinu a mít partnera jen pro sebe, to je pochopitelné. Je ale třeba koukat na realitu - myslím, že to děláte, jen potřebujete prostě čas, aby se to usadilo. Zkuste si to třeba namalovat na papír - všechny členy rodiny vaší i bývalé partnerovi a vyznačte si hranice jednotlivých "rodinek". Někteří členové budou ve více skupinkách (vlastně každý bude nejméně ve dvou). No a v životě je to tak, že pokaždé se nacházíte v některé z nich. Zkuste si tedy užívat chvíle, kdy jste jen vy, manžel a miminko (jistě jich není málo) a zkuste se vždy předem připravit na změnu (chvíle, kdy k Vám dorazí děti partnera - větší rodina) - myslím, že i ta může být cenná (určitě pro syna - dobrý starší sourozenec se může vždycky hodit :-) ). Je třeba počítat s tím, že režim a úroveň hluku bude jiná v každé z variant. A také mne napadá, že tak, jak to píšete, trošku se zlobíte na ty děti - zkuste se na to podívat z jiné strany - ony jsou jen loutkami, se kterými my dospělí pohybujeme - kdo ví, co by si přály ony... Myslím to teď tak, že když je nebudete vnímat jako jakési viníky vaší situace - bude také možné být k nim pozitivněji nastavená. Zkuste, když jsou u Vás, trávit co nejvíce času venku, zapojte je do pomoci s miminkem - zkuste využít jejich přítomnost k tomu, že si také třeba odpočinete - pošlete je všechny ven....Zkuste najít alespoň jeden důvod, proč je prima, že přijdou. Uvidíte, jak to bude prima, až bude syn větší a ony mu budou dělat společnost. A vydržte, ono se to i s časem zlepší :-) Dana