II. doba porodní (neboli vypuzovací doba)

II. doba porodní (neboli vypuzovací doba) - obrázek
II. doba porodní (neboli vypuzovací doba) - obrázek

Druhá doba porodní začíná úplným rozvinutím branky dělohy a končí porodem dítěte. Děložní stahy jsou častější, silnější a trvají déle. Název "vypuzovací" popisuje, že v této době je dítě nejen tlačeno sílou děložních  kontrakcí, ale i aktivní spoluprací maminky (zapojuje svaly břišního  lisu), která tak zvaně "tlačí", a tím dítě "vypuzuje"  porodními cestami ze svého těla.

Zašlá branka se někdy ohlásí pocitem na zvracení nebo až zvracením, jindy sestup hlavičky na pánevní dno vyvolá tlakem na konečník pocit nucení na stolici a nutkání k tlačení a k použití břišního lisu. Maminka se však musí tlačení zdržet, kontrakce  musí "prodýchávat", dokud není bezpečně potvrzeno,  že hlavička dokončila vnitřní rotaci. Pokud žena začne tlačit dříve, hrozí, že se jednak vážně poraní, jednak že dojde k porodu porodnickými kleštěmi nebo s použitím zvonu, odborně vakuumextraktoru.

Porod předního raménka plodu

 

 

 

 

Porod předního raménka plodu

 

 

 

 

Monitorování srdeční frekvence plodu v II. době porodní

Ve II. době porodní je dítě více než v I. době ohroženo nedostatkem kyslíku, protože se pomalu snižuje jeho okysličování. Plod je vypuzován z dutiny dělohy, ta se více stahuje, a tím se snižuje její prokrvení i prokrvení placenty. Silné kontrakce dělohy a usilovné tlačení mohou ještě více prohlubovat snižování krevního oběhu v placentě.

Navíc se ve II. době porodní zhoršuje prokrvení mozku dítěte, protože hlavička je sevřená v pánevních  kostech. Proto se v některých porodnicích monitoruje ve II. době porodní srdeční činnost plodu kontinuálně, povinně pak vždy po každé děložní kontrakci. Nejlépe elektronicky, pak slyší tlukot srdce svého dítěte i maminka, což ji často motivuje k vydání posledních sil v závěrečné fázi porodu.

 

Oddělování novorozence od pupečníku. Za dobu porodu se udává čas, kdy poslední část dítěte opustila rodidla matky. Doba porodu se zásadně udává v minutách (nikoliv v sekundách!!!)

 

 

 

 

 

Porodník před uložením dítěte na břicho a hruď matky mu napomáhá v odchodu spolykané plodové vody.

 

 

Délka II. doby porodní

U prvorodiček trvá II. doba porodní okolo jedné hodiny, u vícerodiček 20 až 30 minut.

Tlačení  ve II. době porodní

Na mnoha porodnických odděleních se rodičky k úsilí tlačit v II. době porodní slovně povzbuzují. Jiná pracoviště dávají přednost zcela spontánnímu chování rodičky. Zdá se, že prvorodičky je lépe povzbuzovat, zkušené vícerodičky si často již poradí samy.

Poloha ženy ve II. době porodní

I v průběhu II. doby porodní by si žena měla zvolit polohu, která je pro ni nejpohodlnější. Opět je třeba varovat před dlouhým ležením na zádech, kdy snáze dochází k porušení prokrvení dělohy a tím i placenty.

 

 

Dnes je již většina porodních sálů v České republice vybavena pomůckami pro různé druhy porodních poloh. Porodní asistentky dávají podněty pro obstarávání žíněnek, porodních vaků, stoliček, gymnastických míčů, někde jsou instalovány žebřiny nebo závěsná lana. Moderní porodnická lůžka jsou již dnes konstruována  tak, že umožní i ty nejkurióznější polohy, a to ještě s relaxační hudbou, přičemž  reproduktory jsou umístěny přímo v madlech lůžka.

 

 

 

Jaké polohy si ženy volí nejčastěji? 

Vleže, vpolosedě, vsedě, na boku, vkleče, ve dřepu a na "porodní  stoličce".  Rozhodnutí o poloze na konci II. doby porodní by mělo být výsledkem dohody mezi matkou a porodní asistentkou nebo porodníkem, kteří mamince budou pomáhat. Záleží na jejich  porodnických zkušenostech, aby porod probíhal hladce, bez ohrožení dítěte a současně s minimálním porodním rizikem poranění maminky.

 

 

 

Při porodu na porodnické židličce musí porodní
asistentka pomáhat vkleče na zemi.

 

 

Občas slýchávaná výtka, že porodníci mají obavy o své pohodlí při práci, a proto rodí rodičky vleže, není namístě. Naopak strnulý postoj při tzv. "klasické porodní poloze" je pro porodníkova záda velmi nepříjemný a časem dokonce škodlivý. Na druhou stranu tato poloha umožňuje nejlepší kontrolu rozpínání konečníku rodičky a postupy, které mohou zabránit jeho poranění.

Epiziotomie ano, či ne?

Otázka by mohla také být postavena takto: …je výhodnější nástřih,  nebo roztržení? Na tuto otázku neexistuje uspokojivá odpověď. Nejprve je třeba vysvětlit, proč problém vůbec vzniká.

Rodící se hlavička na konci II. doby porodní  rozpíná a vždy více či méně traumatizuje pochvu a její okolí, zejména velmi složitou vrstvu svalstva pánevního dna a nakonec i hráze. Odpor těchto tkání může být důvodem, že se porod nadměrně prodlužuje. Pokud hlavička dlouho tlačí na tyto struktury, zhoršuje jejich prokrvení. Málo prokrvené tkáně jsou zase ještě více náchylné k poranění a k tvorbě často velkých krevních výronů.

 

Porodník nebo porodní asistentka obvykle poznají, kdy hrozí komplikace ve II. době porodní, zejména její prodloužení anebo větší porodní poranění matky. Správně provedená epiziotomie,  zejména její rozsah, by měla být co nejmenší.

 

 

Každá žena je jinak stavěná, jedna porodí i poprvé bez nástřihu či poranění, u jiné je třeba provést nástřih i u třetího porodu. Jednou z nejobávanějších komplikací  je nechtěné  roztržení svěrače konečníku a někdy dokonce i střeva. Poškozený svěrač musí ošetřit sešitím pouze zkušený lékař.

Toto poranění, pokud se špatně zahojí, může vyústit až v situaci, kdy žena v budoucnu neudrží stolici. To není strašení, ale realita. Mnozí chirurgové, zejména proktologové, specialisté na operační léčbu konečníku, by mohli vyprávět své zkušenosti s řešením následků "obyčejného porodu". Před nástřihem hráze mají některé rodičky, zřejmě pod vlivem různých "zkazek", strach.

Tradují se vyprávění o starých porodních asistentkách, které nikdy nástřihy neprováděly a zachovaly hráz bez trhlin. Přitom dnes již nikdo nezjistí, jak byly i přes neporušenou kůži hráze porušeny hlubší tkáně pánevního dna. Porodník musí chránit hráz jako celek a nejen kůži. Navíc není ani v zájmu dítěte, aby jeho hlavička dlouho překonávala odpor hráze při prořezávání.

Pokus o odpověď na položenou otázku. Epiziotomie by se u fyziologického porodu neměla provádět rutinně, ale v opodstatněných případech, zejména když jsou známky poruchy zdraví plodu, nadměrného prodlužování porodu a zřetelné nebezpečí roztržení svěrače konečníku. Epiziotomie by měla být vždy co nejmenšího rozsahu a matka by k ní měla dát vždy slovní souhlas. Pokud ani přes vysvětlení žena s epiziotomií nesouhlasí, pak by se neměla provádět, pokud není ohroženo zdraví dítěte.

Kdy podvázat pupečník

Pupečník může být podvázán okamžitě po narození dítěte. Někteří porodníci doporučují pupečník podvázat, až v něm ustane tep, což bývá několik minut po porodu. Tento postup zase jiní kritizují. Tělíčko miminka může nepodvázaným pupečníkem svoji krev ztratit anebo naopak ji nadměrně přijmout z placenty, záleží na poloze dítěte, zdali je pod úrovní placenty nebo nad ní (princip spojených nádob). Obě varianty jsou pro dítě nežádoucí. Pokud se maminka rozhodla darovat krev z pupečníku do krevní banky, tak je nutné podvázat pupečník co nejdříve. Po jeho podvázání se obvykle nabízí otci, jestli nechce pupečník přestřihnout, a tak osobně oddělit dítě od matky. Podle mé zkušenosti využívá této nabídky asi polovina otců.

 

Autor: doc. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015