Amniocentéza

Amniocentéza je metoda k získání plodové vody z plodového vejce k vyšetření. Provádí se obvykle po dokončení 16. týdne těhotenství (možné je i o něco dříve). Do dutiny plodového vejce se přes břišní stěnu (která je znecitlivěna lokálním anestetikem) zavede punkční jehla a nasaje plodová voda, obvykle 15 až 20 ml. Provádí se pod kontrolou ultrazvuku, aby se předešlo poranění placenty nebo plodu. Odebraná plodová voda se odstředí na centrifuze, a tím se oddělí buňky sedimentu od zbytku. Z buněčného sedimentu se provede kultivace, odstředěná tekutina může být vyšetřována biochemicky. Rizikem amniocentézy je vyvolání potratu – asi jedenkrát na 200 amniocentéz.

Důvody k provedení amniocentézy:

• těhotná starší než 35 let, kdy je zvýšené riziko vrozených vývojových vad plodu, např. Downovy choroby, rozštěpových vad, zejména když testy ukazují vyšší hladinu alfa-fetoproteinu,
• určení pohlaví plodu u některých dědičně přenášených chorob – např. hemofilie se projevuje u mužů, ženy ji přenášejí. Určení pohlaví plodu se provádí hodnocením v sedimentu obsažených buněk odloupaných z plodového povrchu,
• určení zralosti plodu podle poměru lecitinu/sfingomyelinu, resp. zralosti plic, jež je ukazatelem stáří plodu,
• určení chemického složení plodové vody, ze kterého lze odhalit metabolické poruchy způsobené chybějícími nebo defektními enzymy,
• stanovení obsahu bilirubinu v plodové vodě k posouzení hypoxie – nedostatku kyslíku v krevním oběhu plodu,
• vyšetření chromozomální struktury v odloučených buňkách z povrchu plodu.