Císařský řez je dnes u nás nejčastějším operačním porodem. Jeho frekvence činí v České republice okolo 25 % všech porodů. V perinatologických centrech, kde jsou soustřeďovány rizikové těhotné, se provádí obvykle více než 30 % císařských řezů. V ostatních porodnicích se uskuteční císařský řez asi u každé desáté maminky. Císařský řez je pro matku šestkrát rizikovější něž samovolný porod. Proto se císařský řez v České republice neprovádí »na přání maminky«, která tuto operaci vyžaduje, protože se třeba bojí porodních bolestí.
Důvodem pro císařský řez je pouze ohrožení zdraví matky, dítěte nebo obou současně. Pokud se císařský řez provádí během porodu, tak pouze v I. době porodní, kdy je dítě volně nad pánví. Je-li dítě již vstouplé do pánve rodičky, pak tento druh operace není možný, protože hrozí vážná poranění ženy i dítěte. Jednou provedený císařský řez ještě neznamená, že by i druhý porod, pokud miminko váží méně než 4 kg, musel být opět ukončen císařským řezem. Je-li však dítě těžší anebo žena porodila císařským řezem dvakrát a vícekrát, pak se již dělá císařský řez u každého následujícího porodu. V takových případech více než jindy hrozí, že by mohla během samovolného porodu prasknout děloha.
Císařský řez se provádí buď v těhotenství, tedy ještě dříve, než nastoupily porodní bolesti, jde většinou o plánovaný císařský řez, anebo za porodu, když se už děloha pravidelně stahuje, pak jde většinou o akutní císařský řez. Akutní císařský řez se většinou provádí z důvodu, že dítě začíná trpět nedostatkem přívodu okysličené krve a hrozí, že se začne »dusit«.
Císařský řez probíhá vždy v anestezii, o které je pojednáno dále. Břišní stěna matky se dnes otevírá v naprosté většině případů z dolního příčného řezu, takže jizva po císařském řezu je kosmeticky na výhodném místě, v létě nebývá vidět ani v dvoudílných plavkách. V břiše musí mít lékař prostor, aby se neporanily okolní orgány dělohy a velké břišní cévy. Je třeba odsunout střeva a zejména sesunout močový měchýř. Teprve pak operatér proniká do dutiny dělohy. Po porodu miminka se musí pro riziko krvácení okamžitě rukou odloučit placenta a zkontrolovat děložní dutina. Pak se zpět po jednotlivých vrstvách břicho matky uzavírá.
Pokud je operace nekomplikovaná, trvá okolo 45 minut. Po ukončení císařského řezu je každá maminka přechodně pozorována a léčena na jednotce intenzivní péče, kam zdravotní sestřičky nosí mamince dítě k přikládání.
Průběh po císařském řezu je bolestivější než po samovolném porodu, ale dnes jsou možnosti, jak mamince účinně od pooperačních bolestí ulevit a přitom neovlivnit kvalitu jejího mléka. Při císařském řezu maminka obvykle ztratí více krve než při spontánním porodu, častěji je třeba v pooperační období podávat antibiotika. Zhruba za 24 hodin pobytu na jednotce intenzivní léče (zkratka JIP) bývá maminka překládána na normální oddělení šestinedělí.
Dnes maminky chodí po císařském řezu za 5-6 dní domů, téměř shodně jako po samovolném porodu. Propuštění vždy předchází vyšetření lékařem. Kůže na břiše se dnes šije většinou jedním stehem, který se před propuštěním bez bolesti vytahuje, nebo se používá zvláštní steh, který se v kůži úmyslně nechává a během 2-3 týdnů se sám vstřebá. Těhotné, které vyžadují „císařský řez na přání“, by měly vědět, že císařské řezy, které se u jedné ženy opakuji, bývají obvykle operačně náročnější. Tkáně jsou po předchozí operaci tuhé, jizevnaté a v břiše se nejednou operatér potýká s mnohočetnými srůsty a dalšími nepravidelnostmi, které mohou hodně znesnadňovat operační přístup do dělohy.
Pro rychlé a nekomplikované hojení po operacích se často doporučují léky pro systémovou enzymoterapii Wobenzym® nebo Phlogenzym®. Tyto léky urychlují vstřebávání otoků, krevních výronů a podlitin, podporují hojivý proces, zrychlují jeho průběh, omezují vznik komplikací, čímž mimo jiné přispívají i ke vzniku uspokojivého vzhledu jizvy. Jejich podávání také zmírňuje bolest spojenou s pooperačním stavem.
Proteolytické (bílkoviny štěpící) enzymy obsažené v těchto přípravcích v součinnosti s rutinem zlepšují mikrocirkulaci (proudění krve v nejjemnějších vlásečnicích), která je důležitá pro dostatečné zásobení hojících se tkání kyslíkem a živinami. Zlepšují také odplavování metabolických zplodin z oblasti rány žilním systémem a lymfatickými cévami. Při hromadění v tkáních mohou tyto látky totiž tvořit živnou půdu pro uchycení infekce a přispívají k přetrvávání otoků. Zejména dobrá funkce lymfatického systému je jedním z předpokladů úspěšného hojení, protože odvádí zplodiny, které mají větší molekuly a nemohou být proto odstraňovány žilním systémem.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet