Proti infekci není mateřský organismus ani plod v těhotenství chráněn. Placenta je zpravidla jen dočasnou bariérou proti průniku infekce k plodu a sama bývá také infekčním původcem poškozena. Mikroby, viry, ale i protilátky a bakteriální toxiny přecházejí placentou z matky na plod, postihují také placentární tkáď. Na začátku těhotenství přecházejí z mateřského oběhu do oběhu plodu globuliny IgG, zajišťující jeho pasivní imunizaci, od pátého měsíce vývoje si plod již vytváří sám protilátky typu IgM.
Plod může v průběhu infekčního onemocnění matky nitroděložně odumřít jednak v důsledku vlastní infekce, následkem hypertermie (horečky), nebo následkem poruch placentárních funkcí a poškození plodových blan.
Některé infekce, jako např. virózy a zoonózy, mají zvláštní afinitu (přitažlivý vztah) k plodovému vejci, které hrubě poškozují, zatímco v mateřském organismu probíhá onemocnění částečně nebo zcela skrytě.
Významné je období, ve kterém je plodové vejce infekcí napadeno: před dokončením organogeneze – vývoje orgánů – vyvolají některé infekce vývojové vady různého stupně podle toho, které stadium organogeneze bylo narušeno. Těhotenství podle toho končívá potratem, předčasným porodem či porodem malformovaného plodu. Zvláště významná infekční onemocnění v souvislosti s těhotenstvím jsou zoonózy a skupina onemocnění zahrnutá pod označení TORCH (toxoplazmóza, rubeola, cytomegalovirus, herpes, hepatitida), pohlavně přenosná onemocnění a plicní i mimoplicní tuberkulóza.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet