Plodový koláč - placenta

Plodový koláč - placenta - obrázek
Plodový koláč - placenta - obrázek

Lidská placenta

má tvar kruhovitého nebo oválného disku. Po porodu má průměr 15 až 20 cm, 2 až 3 cm výšku uprostřed, 4 až 6 mm na okraji. V děloze je placenta, zakotvená na děložní stěnu, větší. Bez tenkých blan a pupečníku váží v termínu porodu 500 až 600 g, tj. jednu šestinu hmotnosti plodu. V prvních měsících gravidity je hmotnost plodových obalů větší než embrya a plodu, koncem 4. měsíce se obě hmotnosti vyrovnají, poté až do konce gestace se placenta v růstu opožďuje. Placenta se upíná obvykle na zadní stěnu děložní dutiny nebo v děložním fundu.

Lidská placenta je hemochoriální, to znamená, že mezi mateřskou krví a krví plodu je bariéra tvořená plazmodiem, cytotrofoblastem, stromatem klků a stěnou kapilár. Tato bariéra je na začátku těhotenství 0,025 mm silná, koncem těhotenství se ztenčí na 0,002 mm. Ztenčení je způsobeno snížením a částečným vymizením vrstvy bezbuněčné hmoty, plazmodia, zánikem cytotrofoblastu na povrchu klků, mizením stromatu klků a rozšířením kapilár. Ztenčení usnadní na konci těhotenství převod kyslíku a živin z mateřské krve do krve plodu a obráceně přechod metabolických zplodin (např. oxidu uhličitého) od plodu do mateřské krve.

Choriální plotna

Základem placenty je tzv. choriální plotna, 2 až 3 mm vysoká vrstva pevného vaziva, do níž se na plodové ploše upíná pupečník. Z pupečníku přecházejí do plotny dvě pupečníkové arterie, které se v ní větví ve kmeny pro jednotlivé klky na mateřské ploše placenty. V klcích se arterie větví v bohatou kapilární síť, z níž vycházejí žilní kmeny spojující se v choriální plotně v jednu pupečníkovou žílu.

Na plodové ploše placenty je perleťové lesklé a slupitelné amnion, které přechází též na pupeční provazec, na jehož povrchu však pevně lpí.

Na mateřské ploše placenty odstupují z choriální plotny choriové klky v počtu asi 200. Mají vazivové stroma keříčkovitě se větvící ve slabší větévky. Stromatem prochází a větví se arterii až v kapilární síťna periferii klků. Na povrch klků je v první polovině gestace bezbuněčná plazmodiální vrstva syncytiotrofoblastu s ložisky nakupených buněčných jader, pod ní je jednobuněčná vrstva velkých, tzv. Langhansových buněk. Obě tyto vrstvy tvoří souvislý povlak klků jen v první polovině těhotenství. Po 5. měsíci gestace se plazmodiální vrstva ztenčí a přestává být souvislou, vrstva Langhansových buněk postupně takřka na celém povrchu vymizí. Koncem těhotenství ubývá ve stromatu klků, vazivo a cévy se naopak rozšiřují. Celkový povrch klků se odhaduje na 8 až 12 m2, délka kapilár v klcích na 50 km.

Kotyledony

Skupiny klků tvoří okrsky, tzv. kotyledony, v počtu 15 až 20, oddělené od sebe na mateřské ploše placenty mělkými rýhami.

Decidua basalis je od 2. měsíce gravidity zřetelně rozvrstvená v povrchovou, kompaktnější vrstvu a pod ní uloženou vrstvu houbovitého vzhledu – spongiózu. Z kompakty vystupují proti placentě lištovitá septa, která vnikají mezi kotyledony (okrsky klků), a zajišťují tak zakotvení placenty na děložní stěnu. Některé z placentárních klků se naopak upínají na deciduu, jako další způsob upevnění placenty k děložní stěně. Spongiózní vrstva má bohatou cévní pleteň a dilatované žlázky, takže její stroma je redukováno na tenoučké přepážky. Právě v této spongiózní vrstvě se placenta odloučí po porodu plodu spolu s kompaktní vrstvou deciduy basalis. Nejhlubší vrstva deciduy (stratum basale) zůstane na děložní stěně.

 

Autor: doc. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015   Objednávejte ZDE